Folktronica

Folktronica je hudební žánr, který kombinuje prvky folkové hudby s elektronickou hudbou, často včetně ambientu, downtempa nebo experimentální elektroniky. Typickým znakem je spojení tradičních akustických nástrojů – jako kytara, housle či harmonium – s moderními digitálními beaty, samplingem a syntetizátory. Žánr se objevil na přelomu 90. let a 21. století a postupně se stal oblíbeným mezi alternativními i mainstreamovými posluchači.

Tento článek potřebuje urgentně upravit.

---

Tento článek potřebuje urgentně ověřit.

---

Historie

Počátky (1990–2000)

Termín folktronica se začal používat na konci 90. let, kdy experimentální hudebníci spojovali folk s elektronickými postupy. Za jednoho z prvních průkopníků bývá označován britský producent Four Tet, jehož raná tvorba míchala akustické samply s abstraktními beaty. Podobně i kapely jako Tunng nebo projekty ovlivněné post-rockem začaly využívat elektronické efekty, aniž by opustily intimní atmosféru folku.

Rozvoj a popularizace (2000–2010)

V 2000s se žánr etabloval i komerčně. Umělci jako Beth Orton, The Books, Caribou nebo Lali Puna vytvořili výrazné tituly, které získaly pozornost hudebních kritiků i festivalů. Typické se staly jemné elektro-folkové textury, glitchové samply a minimalistické rytmy.

Současná éra (2010–současnost)

V poslední dekádě se folktronica rozšířila do různých odnoží – od dream popu přes indie electronica až po experimentální produkci. Umělci jako Sufjan Stevens, Bon Iver (zejména ve své elektronické fázi), Sylvan Esso, Bibio nebo José González ovlivnili širší posluchačskou základnu. Spotify a YouTube rovněž přispěly k popularitě žánru díky playlistům s atmosférickou a lo-fi produkcí.

Hudební charakteristika

Folktronica se vyznačuje:

• kombinací akustických a digitálních nástrojů,
• jemnou, často melancholickou atmosférou,
• využitím samplingu lidové hudby,
• elektronickými beaty, glitch efekty a minimalismem,
• důrazem na experimentální zvukové vrstvení.

Zpěv bývá většinou intimní, někdy i flétnový či šepotavý, a často stojí v kontrastu s digitálním podkladem.

Významní interpreti

Mezi typické představitele žánru patří:

• Four Tet
• Beth Orton
• The Books
• Tunng
• Caribou
• Bibio
• Sylvan Esso
• Bon Iver (vybraná tvorba)
• Lali Puna

Regionální a stylové odnože

• Nordic folktronica – vliv skandinávského folku a ambientu (např. Fever Ray, Susanne Sundfør)
• Indie folktronica – propojení indie folku s elektronickými beaty
• World folktronica – fúze tradičních etnických hudebních stylů (arabský, africký, indický folk) s elektronikou

Kulturní vliv

Folktronica pronikla do filmové a televizní hudby, reklam i herních soundtracků díky své atmosférické a emotivní povaze. Žánr také přispěl k demystifikaci elektronické hudby pro posluchače preferující akustické a organické zvuky.

Zdroje:

• Reynolds, Simon. Generation Ecstasy: Into the World of Techno and Rave Culture. Routledge, 1999.
• Reynolds, Simon. Retromania: Pop Culture’s Addiction to Its Own Past. Faber & Faber, 2011.
• Warner, Timothy. Pop Music: Technology and Creativity: Trevor Horn and the Digital Revolution. Ashgate Publishing, 2003.
• Brewster, Bill & Broughton, Frank. Last Night a DJ Saved My Life: The History of the Disc Jockey. Grove Press, 1999.
• Jace Clayton (DJ /rupture). Uproot: Travels in 21st-Century Music and Digital Culture. Farrar, Straus and Giroux, 2016.
• The Wire Magazine (články o Four Tet, The Books, Tunng a rané folktronice).
• Pitchfork Media – recenze alb Four Tet, Beth Orton, Caribou, Bibio a dalších (2000–současnost).
• AllMusic Guide – hesla a biografie umělců spojených s folktronikou.
• Hesmondhalgh, David. Use of Digital Technology in Popular Music. Oxford University Press, 2013.

• Holmes, Thom. Electronic and Experimental Music: Technology, Music, and Culture. Routledge, 2015.