František Groh

František Groh (13. listopadu 1863, Černé Voděrady^[1] – 22. listopadu 1940, Praha^[2]) byl český klasický filolog a archeolog, profesor a děkan Filozofické fakulty UK, který se zabýval řeckým divadlem, překládáním a vydáváním zejména řecké literatury.

Prof. PhDr. František Groh
Prof. PhDr. František Groh
Narození	13. listopadu 1863 Černé Voděrady Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	22. listopadu 1940 (ve věku 77 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	pedagog, spisovatel, klasický filolog, archeolog, učitel, filolog a jazykovědec
Zaměstnavatel	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Příbuzní	Ludvík Groh (bratr) Jaroslav Jedlička (zeť)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a působení

Narodil se do rodiny učitele Josefa Groha a jeho manželky Josefy, rozené Strnadové. Jedním z jeho sourozenců byl probošt Vyšehradské kapituly Ludvík Groh (1866–1941).

Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze studoval v letech 1883–1889 na Filozofické fakultě UK klasické jazyky. V roce 1893 se oženil, v 90. letech vyučoval na pražských gymnáziích: do školního roku 1896/97 na Jiráskově gymnáziu v Žitné ulici a 8.8.1898 byl jmenován řádným profesorem na Akademickém gymnáziu^[3]. V letech 1897–1898 studoval jako rakouský stipendista v Berlíně a v Lipsku, roku 1899 se habilitoval v Praze, roku 1903 cestoval jako stipendista po Itálii a Řecku a roku 1905 byl jmenován profesorem. V letech 1914–1915 byl děkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. S manželkou Marií, rozenou Musilovou (1868–1954), měl syna Vladimíra (1894–1960) a dcery Marii (1896–1988) a Blaženu (1899–1991).^[3] Je pochován na vyšehradském hřbitově.

Dílo

Vedle dlouhé řady odborných článků vydal knihy o topografii starověkých Athén, o řeckém divadle, upravil a znovu vydal řadu překladů řeckých autorů a vysokoškolských učebnic. Působil také jako redaktor Listů filologických a spolupracovník Ottova slovníku. Zabýval se také španělskou literaturou a byl propagátorem česko-španělských kulturních vztahů.^[4]