František Cinek

František Cinek (20. července 1888 Stichovice^[1] u Plumlova, dnes součást Mostkovic – 3. září 1966 Brno) byl katolický kněz, profesor dogmatiky na teologické fakultě v Olomouci a jedna z nejvýznamnějších osobností katolického prostředí. Spolu s olomouckým arcibiskupem Antonínem Cyrilem Stojanem patří k největším kněžským osobnostem na Moravě první poloviny 20. století.

Monsignore prof. ThDr. František Cinek
Prelát Jeho Svatosti
Monsignore prof. ThDr. František Cinek
Církev	římskokatolická
Provincie	Moravská
Svěcení
Kněžské svěcení	1912
Osobní údaje
Datum narození	20. července 1888
Místo narození	Stichovice, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	3. září 1966 (ve věku 78 let)
Místo úmrtí	Brno, Československo Československo
Místo pohřbení	Velehrad
Národnost	moravská
Povolání	římskokatolický duchovní
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stručný životopis

Hřbitov Velehrad, společný hrob kněží

Narodil se do chudé věřící rodiny. Jeho otec František Cinek obdělával asi 10 měřic (necelé 2 ha) pole a pracoval jako domácí krejčí. František Cinek ml. navštěvoval prostějovské gymnázium kam docházel pěšky. Po gymnáziu vstoupil do kněžského semináře v Olomouci, kde na něj silně zapůsobila osobnost dr. Stojana. V mládí byl ovlivněn uměleckým okruhem Karla Dostála-Lutinova a Josefem Florianem. Na velehradských unionistických kongresech se výrazně sblížil s Antonínem Cyrilem Stojanem a stal se jeho předním spolupracovníkem, přítelem a později i životopiscem. Po kněžském svěcení roku 1912 krátce pracoval v duchovní správě a posléze působil jako studijní prefekt na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Roku 1917 získal doktorát z teologie a byl promován na teologické fakultě v Olomouci. Po Stojanově nástupu na olomoucké arcibiskupství se stal spirituálem v olomouckém kněžském semináři a profesorem dogmatiky na fakultě. Za nacistické okupace, 17. 2. 1942, byl zatčen gestapem a odsouzen ke čtyřem letům káznice a třem letům ztráty občanské cti. Prošel káznicemi v Německu a Polsku. Počátkem roku 1945 byl poslán do koncentračního tábora Osterode v Sasku a následně do solných dolů ve Walbecku. Těžká práce a nepřetržitý pobyt v solné šachtě v nepředstavitelných hygienických podmínkách těžce podlomily jeho zdraví, takže po osvobození americkou armádou (13. 4. 1945) se dva měsíce léčil v nemocnici v Helmstedtu. 8. 7. 1945 navštívil svého bratra v Domamyslicích. Ještě v červenci 1945 se vrátil do kněžského semináře v Olomouci, dal se do práce a byl zvolen děkanem fakulty. Byl jedním z iniciátorů vzniku Univerzity Palackého v Olomouci a stal se jejím prvním prorektorem. V r. 1947, po skonu metropolity Prečana, byl navrhován na olomouckého arcibiskupa. Za vlastenecké zásluhy byl vyznamenán Čs. válečným křížem a jmenován papežským prelátem. Po nástupu komunistického režimu byl nucen stáhnout se do ústraní, vypomáhal v duchovní správě, dával kněžské exercicie na Sv. Hostýně a působil i na Velehradě, kde je také pohřben. Podzim života strávil na faře v Mostkovicích. Zemřel 3. 9. 1966 v Brně.

Dílo

• František Cinek, Arcibiskup Dr. Antonín Cyril Stojan : život a dílo : pokus o nárys duchovní fysiognomie, Olomouc 1933
• František Cinek, Basilika Velehradská v jasu obnovené krásy, Brno, Dědictví sv. Cyrilla a Methoděje 1939.
• František Cinek, Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Olomouci v akademickém roce 1936–1937 : Památník obnovy fakultní budovy a inaugurační slavnosti 22. února 1937, Olomouc, Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta 1937.
• František Cinek, K národnímu probuzení moravského dorostu kněžského 1778–1870, Olomouc, Družina literární a umělecká v Olomouci 1934.
• František Cinek, Mše svatá v bohoslužebném řádu církevního roku. I. - IV., Olomouc, Lidové knihkupectví 1931–1943.