František Faltus

František Faltus (5. ledna 1901, Vídeň – 6. října 1989, Praha)^[1] byl konstruktér a znalec v oboru ocelových konstrukcí, mostů a svařování, zakládající člen Mezinárodního sdružení pro mosty a konstrukce (IABSE), člen korespondent ČSAV.^[2]

Prof. Ing. Dr. František Faltus, DrSc.
Narození	5. ledna 1901 Vídeň, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	6. října 1989 (ve věku 88 let) Praha, Československo
Národnost	česká
Alma mater	Vysoká škola technická ve Vídni
Pracoviště	Waagner-Biro, Škodovy závody, ČVUT v Praze
Obory	svařování, ocelové konstrukce a mosty
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Narodil se ve Vídni v české rodině 5. ledna 1901. Po studiu na Vysoké škole technické ve Vídni nastoupil v roce 1923 do mostárny Waagner-Biro ve Vídni, kde působil tři roky a mj. se podílel na návrhu ocelového mostu přes Dunajský kanál ve Vídni. V roce 1926 obhájil dizertační práci s názvem Příspěvek k řešení staticky neurčitých konstrukcí. Od 1. března 1926 působil jako konstruktér v Oddělení stavby mostů ve Škodových závodech v Plzni. Proslul zde projekty mostních konstrukcí, které přinášely do té doby novinku – technologii svařování.^[3] Podle jeho návrhu vznikl v roce 1931 celosvařovaný příhradový ocelový most v areálu Škodovky, největší ve své době^[4], a v roce 1933 silniční most přes Radbuzu v Plzni (dnešní Tyršův most). Od roku 1945 působil jako profesor na ČVUT v Praze na Vysoké škole inženýrského stavitelství. Spoluobnovil První ústav mostního stavitelství, později Ústav ocelových konstrukcí a katedra ocelových konstrukcí. Působil jako vedoucí Katedry ocelových konstrukcí v letech 1946–1970, zavedl strukturovanou výuku. Byl členem stálého výboru Mezinárodního sdružení pro mosty a konstrukce v Curychu. Zemřel v Praze 6. října 1989.^[5][6]

Významné stavby a konstrukce

František Faltus se podílel na vzniku mnoha konstrukcí ať již jako autor, spoluautor či jako konzultant.^[5][7]

• most ve Škodových závodech (1931), v době vzniku nejdelší celosvařovaný příhradový ocelový most na světě s rozpětím 49,6 m^[8][9]

• Tyršův most v Plzni (1933), první a tehdy nejdelší zcela svařovaný obloukový most na světě s rozpětím 50,6 m^[10][11]
• Štefánikův most v Praze (1951)^[zdroj?]
• svařovaná konstrukce těžké kovárny v NHKG v Kunčicích
• hangár v Praze – Ruzyni
• tlaková nádoba pro JE A1 v Jaslovských Bohunicích na Slovensku
• Žďákovský most (1964)

Odborná literatura

• Svařované konstrukce příhradové (1947)
• Americké ocelové mosty (1949)
• Mostní stavitelství (1949)
• Prvky ocelových konstrukcí (1951)
• Příručka svařování (1953)
• Ocelové konstrukce pozemního stavitelství (1960)
• Plnostěnné ocelové mosty trámové (1965)
• Ocelové mosty, příhradové, obloukové a visuté (1971)
• Spoje s koutovými svary (1981)
• Skripta
  • Stabilita lomených prutů namáhaných na vzpěr – stabilita příhradových rámových rohů
  • Prvky ocelových konstrukcí
• a další, u mnohých publikací byl spoluautorem