František Pastrnek

František Pastrnek (4. října 1853 Kelč^[1] – 17. února 1940 Praha^[2]) byl český jazykovědec, slavista, paleoslovenista, bohemista, slovakista, literární historik, etnograf, dialektolog, publicista, editor staroslověnských a církevněslovanských literárních památek, bibliograf a vysokoškolský pedagog.

prof. PhDr. František Pastrnek
Narození	4. října 1853 Kelč Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	17. února 1940 (ve věku 86 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	pedagog, překladatel, etnograf, učitel, bibliograf, kulturní pracovník, literární historik a redaktor
Alma mater	Vídeňská univerzita
Témata	filologie
Manžel(ka)	Marie Pastrnková (od 1884)
Děti	Hana Pastrnková
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Středoškolská studia absolvoval na gymnáziích v Olomouci a Uherském Hradišti (maturita 1873), po krátké vojenské službě studoval klasickou filologii na Vídeňské univerzitě (absolutorium 1881).^[3]Souběžně vykonával funkci prefekta v Löwenburském konviktu (1875–1878),^[4]v letech 1878–1885^[4]byl gymnaziálním profesorem ve Vídni-Josephstadtu a docházel na slavistické přednášky profesorů Vatroslava Jagiće a Franja Miklošiče.^[3]

V roce 1886 získal na vídeňské univerzitě doktorát filozofie,^[3] o dva roky později (1888) zde v oboru slovanská filologie habilitoval.^[3]Na univerzitě ve Vídni přednášel jako soukromý docent od roku 1888 do 1895,^[4]mimořádným profesorem Filozofické fakulty UK v Praze se stal v roce 1895,^[5]řádným profesorem slovanské filologie byl ustanoven roku 1902 a v této pozici působil až do svého odchodu na odpočinek (1924).^[4]Ve funkčním období 1904–1905 byl děkanem FF UK, v čele univerzity jako její rektor stál v letech 1923–1924.

Vedle své badatelské, akademické, publikační a editorské činnosti byl významným organizátorem českého vědeckého života mj. jako ředitel slovanského semináře (od 1907), stál u zrodu Kanceláře Slovníku jazyka českého,^[5]v níž od třicátých let 20. století vznikal Příruční slovník jazyka českého. Od roku 1906 byl prvním a dlouholetým předsedou Svazu osvětového^[6] a členem řady českých i zahraničních vědeckých společností, včetně ruské a bulharské akademie věd,^[3] výrazně se zapojil do činnosti Klubu moderních filologů, Národopisné společnosti, Učené společnosti Šafaříkovy a Matice slovenské.^[7]

Jeho zásluhy o vědní obor slovanská filologie byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění (dopisující člen od 2. 12. 1893, mimořádný 1. 7. 1904, řádným členem zvolen 3. července 1908)^[4]a Královské české společnosti nauk (mimořádný 10. 1. 1900, řádný od 12. ledna 1910). V letech 1915–1916 a 1923–1940 zastával funkci předsedy III. třídy ČAVU pro jazykozpyt a literární historii,^[4]významné bylo rovněž jeho redakční angažmá v Listech filologických, Národopisném věstníku českoslovanském^[7]a Věstníku slovanských starožitností.^[5]

Zemřel roku 1940 v Praze. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.

Hrob rodiny Františka Pastrneka na Olšanských hřbitovech

Rodinný život

Dne 3. října 1884 se ve Vídni oženil s Marií Cehákovou (1849–??); František Pastrnek byl v té době suplujícím gymnaziálním profesorem.^[8] Ve Vídni se manželům Pastrnekovým narodily dcery Marianna (1888–??) a Johanna (1889–??). Od roku 1895 žila rodina v Praze.^[9]

Dílo

Vědecké dílo prof. Františka Pastrnka sice bylo převážně zaměřeno na paleoslovenistiku (staroslověnské a církevněslovanské písemnictví různých redakcí, cyrilometodějská problematika, hláskosloví, skladba a zejména morfologie staroslověnského jazyka),^[10]průkopnicky však také přispěl k rozvoji české (v oblasti moravských dialektů) a slovenské dialektologie i národopisu. Zabýval se rovněž vztahem slovenštiny jako celku k češtině i k jejím sousedním nářečím polským a rusínským, okrajově se dotkl některých problémů komparistiky slovanských jazyků a staročeské lexikografie.^[3]Byl též uznávaným bibliografem oboru.

Publikace

• Beiträge zur Lautlehre der slovakischen Sprache in Ungarn (Vídeň 1887)
• Bibliographische Übersicht über die slavische Philologie 1876–1891 (Berlín 1892)
• Chrvatsko-hlaholský rukopis Sienský (1900)
• Dějiny slovanských apoštolů Cyrilla a Methoda s rozborem a otiskem hlavních pramenů (1902, 1903)
• Slovanská legenda o sv. Václavu (1903)
• Mluvnice jazyka staroslověnského : úvod a hláskosloví (190-)
• Mluvnice jazyka staroslověnského : skladba (1908)
• Tvarosloví jazyka staroslověnského : s úvodem a ukázkami (1909, 1912)
• Kmenosloví (1915)

Sborníky

• Jan Kollár 1793–1852 : sborník statí (1893)
• Národopisný sborník českoslovanský (jednotlivé svazky vycházely v letech 1897–1905)

Studie, články a statě

Vycházely v odborných časopisech i neperiodických tiskovinách Archiv für slavische Philologie (Berlín), Časopis Musea království Českého, Časopis Matice moravské, Listy filologické, Slovenské pohľady (Turčiansky sv. Martin), Věstnících ČAVU a v tiscích vydávaných Svazem osvětovým.