František Paul

František Paul (28. dubna 1898 Pardubice^[1] – 8. listopadu 1976 Plzeň) byl český herec, zpěvák-tenorista, režisér, libretista, překladatel a hudebník (klavírista, varhaník a divadelní kapelník), 17. srpna 1921 v Pardubicích se oženil se svou kolegyní herečkou Vlastou Kleinovou (1900–1982), po rozvodu se 27. října 1927 v Moravské Ostravě oženil s operní zpěvačkou Boženou Smetanovou (1894), ale v roce 1947 i toto manželství skončilo, jeho třetí manželkou se stala herečka Eva Šenková, se kterou měl dceru herečku Janu Paulovou. Celkem měl 7 dětí.

František Paul
Franta Paul a Růžena Ledvinová ve Viplerově operetě „Dvě srdce na prodej“
Základní informace
Narození	28. dubna 1898 Pardubice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	8. listopadu 1976 (ve věku 78 let) nebo 9. listopadu 1976 (ve věku 78 let) Praha Československo Československo
Povolání	herec, režisér, hudební skladatel, textař, divadelní režisér, hudebník, zpěvák, překladatel, libretista, filmový herec, operetní pěvec, operetní režisér a dirigent
Manžel(ka)	Eva Šenková
Děti	Jana Paulová
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

S uměleckou činností začínal ještě jako gymnaziální student, kdy se učil hrát na klavír i na varhany, kromě toho také ochotnicky hrál divadlo. V 6. třídě gymnázia (v sextě) v roce 1916 ze studií zběhl a odešel hrát a zpívat k soukromým kočovným divadelním společnostem, kde působil až do roku 1919. Poté působil jako herec a zpěvák v několika oblastních divadlech (Plzeň, České Budějovice a Ostrava). V první polovině 30. let 20. století začal hrát na různých operetních v Praze a v Brně. Po válce byl 7 let šéfem operety v Olomouci, od roku 1954 působil v Hudebním divadle Karlín, kde nejen hrál a zpíval, ale pracoval zde zejména jako divadelní režisér.

Byl i výrazným slovním komikem a klaunem s dobrou mimikou, který se dobře uplatnil i v českém filmu, kde si bezmála za 40 let postupně zahrál několik desítek rolí, těžiště jeho filmové tvorby však spadá zejména do 30. a 40. let 20. století, od 50. let se před kamerou objevoval víceméně sporadicky. Před filmovou kamerou se objevil poprvé v roce 1933 ve snímku U svatého Antoníčka, naposledy pak v roce 1972 ve filmu Akce Bororo.

Filmografie, výběr

• 1933 – U svatého Antoníčka, redaktor, režie Svatopluk Innemann
• 1934 – Hej rup!, zřízenec u Worsta, režie Martin Frič
• 1938 – Vzhůru nohama, režie Jiří Slavíček
• 1940 – To byl český muzikant, muzikant Vocásek, režie Vladimír Slavínský
• 1940 – Madla zpívá Evropě, dudák Voříšek, režie Václav Binovec
• 1941 – Advokát chudých, veřejný posluha Randák, režie Vladimír Slavínský
• 1939 – Kristián, vrchní Robert, režie Martin Frič
• 1941 – Hotel Modrá hvězda, zpěvák, režie Martin Frič
• 1942 – Karel a já, šofér, režie Miroslav Cikán
• 1946 – Lavina, výčepní Václav, režie Miroslav Cikán
• 1952 – Slovo dělá ženu, Jakubec, režie Jaroslav Mach
• 1956 – Hrátky s čertem, lokaj, režie Josef Mach
• 1972 – Akce Bororo, Cipro, režie Otakar Fuka