František Ruth

Tento článek je o českém spisovateli. O českém dramatikovi pojednává článek František Ruth (dramatik).

František Ruth (12. února 1854 Zbraslavice^[1] – 16. března 1926 Praha^[2]) byl český spisovatel, překladatel, učitel a filolog, známý především jako autor třídílné Kroniky královské Prahy.

František Ruth
Narození	12. února 1854 Zbraslavice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	16. března 1926 (ve věku 72 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Povolání	překladatel, filolog, učitel, archeolog a kulturní historik
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Narodil v obci Zbraslavice poblíž Kutné Hory, v rodině krejčovského mistra Václav Rutha a jeho manželky Josefy, rozené Krupičkové.^[1] V Kutné Hoře absolvoval gymnázium a pokračoval studiem klasické filologie a dějepisu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1875-78 učil jako suplent na gymnáziu v Klatovech, v letech 1878-80 v Písku, tam se oženil a po státních zkouškách byl v září 1880 jmenován řádným profesorem na nižším gymnáziu v Čáslavi. V květnu 1896 byl jmenován profesorem reálného gymnázia v Praze v Žitné ulici, kde učil do roku 1903, a zároveň na soukromém ústavu pro vzdělání učitelek u sv. Anny při kongregaci chudých školských sester. V letech 1903-1905 byl ředitelem gymnázia v Roudnici nad Labem. Roku 1906 byl s titulem c. k. vládního školního rady jmenován ředitelem vyššího gymnázia v Hradci Králové. V říjnu 1910 (po sebevraždě syna) obdržel zdravotní dovolenou a roku 1911 odešel do penze, kterou trávil v Praze. Zemřel na mozkovou mrtvici. Je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze (odd. 121, č. 26).

Rodinný život

V době svého čáslavského působení se dne 30. října 1880 v Písku oženil s Hermínou Merglovou (*1858),^[3] se kterou měl tři děti: syna Františka (* 1882), který v letech 1902–1907 absolvoval studium na právnické fakultě UK a byl promován doktorem práv^[4] a dcery Hermínu (* 1883) a Hedviku (* 1887).^[5]

Dílo

Jako spisovatel osvětové literatury od počátku učitelské dráhy přispíval do různých časopisů (Krok, Malý čtenář, Otavan, Osvěta, Věstník českých profesorů) osvětovými, kulturně historickými a naučnými články pro děti a mládež. Vydal kolem 150 titulů divadelních her pro dětská divadla, nejvíce v nakladatelstvích Rudolfa Štorcha a u Jana Otty. Také jako pragensista a popularizátor antické literatury byl ve své době velmi populární.^[6] Po celou dobu pedagogické činnosti psal převážně časopisecké stati, bajky a mytologické příběhy pro děti a mládež. Překládal z latiny a němčiny. Přeložil Juvenálovy Satiry, přispíval do Ottova slovníku a vydal třísvazkové Bájesloví řecké a římské. Některé publikace byly vydány posmrtně, jiné se dočkaly reedic. Patnáct z nich je digitalizováno.^[7]

Pro děti (Fr. Hurt)

• Starověké pohádky

František Hurt: Kašpárek u velkovezíra. (Obálka)

Adaptoval cizojazyčnou dobrodružnou literaturu pro českou mládež, například romány Julese Verna nebo Daniela Defoa, adaptoval i starší povídky Václava Matěje Krameria.

• Zločincův štědrý den (povídka od Frant. Hurta; V Praze, Rudolf Storch, 1894)
• Bílá paní rožmberská
• Lupič nedobytných pokladen
• Vražda v balonu
• Hodina duchův
• Strašidlo na hradu Dubé
• Robinson Krusoe (podle Daniela Defoa)
• Spící rytíři ve vrchu Blaníku
• U australských lidojedův

Dětské divadlo (výběr)

Napsal metodickou příručku pro dětská divadla, ve které rozlišuje divadlo loutkové, stínové/javajky, bramborové, kašpárkové, zvěřinec, kukátko, Mikuláše, kouzelnictví a jarmareční písně. Dále napsal tři desítky loutkových her v edici Štorchovo loutkové divadlo, vydávané Štorchovým nakladatelstvím dlouho po autorově smrti v reedicích.

• Příruční knížka a rádce malým ředitelům divadla loutkového i dětského
• Královna loutek
• Rozpustilý Kašpárek
• Kašpárek u velkovezíra (fraška ve 2 jednáních. Fr. Hurt, Rudolf Storch Praha 1895
• Kašpárek policajtem
• Kašpárkovy trampoty
• Krejčí princem
• Prodaná nevěsta (veselohra ve 3 jednáních, dle známé opery pro dětské divadlo upravil Fr. Hurt; V Praze, Rudolf Storch, mezi 1908 a 1920)
• Staré klípky: z vyprávění MUDr. R. Fibicha in: Svobodné noviny, list Sdružení kulturních organisací. Roč. 1, č. 160, 16. 10. 1945, s. 1–2

Faktografie

• Dopisovatel rodinný i obchodní a domácí advokát (1897)
• Čech a Němec (konverzace, 1897)
• Bájesloví řecké i římské (1899)
• Novinářský slovník slov cizojazyčných, jež vyskytují se v knihách, listech denních i v obecném hovoru, ze všech odvětví života, věd a umění. Spoluoprávce slov cizích v češtině dosud špatně užívaných (bez data; 1899)
• Wie lerne Ich rasch böhmisch? (1906)
• Kronika královské Prahy a obcí sousedních je nejvýznamnější Ruthova kniha.^{[8] [p 1]}

Pseudonymy

Publikoval také pod pseudonymy František Borovský, Fr. Borovský-Ruth a Fr. Hurt (přesmyčka jména).

Pozůstalost

Literární pozůstalost je uložena v osobním fondu František Ruth v Památníku národního písemnictví v Praze.