František Turinský

František Turinský (26. ledna 1797, Poděbrady^[3] – 4. září 1852 v Praze), byl básník, spisovatel, úředník a soudce.

František Turinský
Jan Vilímek: Fr. Turinský
Narození	26. ledna 1797 Poděbrady České království České království
Úmrtí	4. září 1852 (ve věku 55 let) Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení	Hradec Králové
Povolání	spisovatel, dramatik, básník, soudce a dramaturg
Děti	Moric Turinský[1]
Příbuzní	Jiří Turinský[2] (vnuk)
Funkce	soudce
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Zámek Libochovice, místo působení Františka Turinského

Pamětní deska Františka Turinského od Bohuslava Schnircha. Je na budově staré radnice v Poděbradech.

Narodil se v rodině Františka Dominika Turinského, městského úřadního sluhy a nájemce obecní hospody v Poděbradech, a jeho manželky Anny, rozené Jahodové.^[4]

V Poděbradech získal základní vzdělání a poté odešel do Prahy studoval na gymnáziu a posléze práva na univerzitě. Po vystudování práv roku 1822 se stal vrchnostenským úředníkem na různých místech, nejdříve v Praze u dr. Schustera, dále ve Žďáru nad Sázavou, aktuálem v Libochovicích, justiciárem ve Vlachově Březí a v roce 1826 v moravském Mikulově. V roce 1837 ve věku 40 let byl jmenován vrchním na panství žďársko-vojnoměsteckém. Své lyrické básně otiskoval v různých časopisech své doby (Rozmanitosti, Rozličnosti, Musejník, Lumír). Byl také aktivním divadelním ochotníkem. Hlavní význam má jeho dramatická divadelní tvorba, tehdy vysoko ceněná. Oženil se poprvé v Libochovicích s vdovou Veronikou Vilímkovou. Roku 1844 byl jmenován vrchním ředitelem ditrichštejnského panství (Libochovice a Budyně nad Ohří). V revolučním roce 1848 zde dokončil hru Pražané 1648, chystané představení pod širým nebem pro stovku účinkujících úřady zakázaly. Už proto, že zde s nadšením ohlásil zrušení roboty. Téhož roku byl jmenován okresním soudcem na Křivoklátě. Hodně se věnoval politice, v roce 1848 dokonce za Poděbrady kandidoval do českého sněmu. Podruhé byl ženatý s Alžbětou Viravskou.

Trpěl srdeční chorobou a byl často nemocný. Zemřel ve věku 55 let a řadu prací nestačil dokončit. V jeho díle se projevila i německá pozdně romantická tvorba.

Spřátelil se i s Janem Nerudou, který byl v Libochovicích v srpnu 1852 u lože umírajícího Františka. Pochován byl na hřbitově v Pouchově, dnes části Hradce Králové.

Jeho syn Moric Turinský některé práce vydal po otcově smrti až roku 1880. V Poděbradech na bývalé radnici má tento zdejší rodák pamětní desku, na které je Turinského medailon od sochaře Bohuslava Schnircha.

Dílo básnické

• Jedna toliko vlast – vlastenecká, zařazena Jungmannem do Slovesnosti
• Sen císaře Josefa II (1848)

Drama

• Angelina (1821), oceňovaná romantická truchlohra, druhé vydání 1840
• Virginie (1841), římská tragédie
• Pražané v roce 1648 (1825), vlastenecká činohra hraná později ve Stavovském divadle

Nedopsaná díla vydaná posmrtně

• Záviš Vítkovec z Růží
• Vladyka Mirovít (1821)
• Chorinský
• Alžběta Přemyslidka
• Přemysl Otokar
• Zůstane při starém (1847)
• Hrad a barák

Příbuzenstvo

• Syn Moric Turinský (1847^[5]-1918)^[6] byl odborníkem na pojišťovnictví. Pracoval jako tajemník pojišťovny Rakouský Fénix ve Vídni.^[5] V letech 1881-82 vydával Assekurační listy, první český časopis pro tento obor.^[7] Věnoval se také dobročinnosti (Spolek asekuračních úředníků a Spolek pro české feriální osady) a příležitostně psal básně a prózu.^[5] Byl rovněž autorem podrobného životopisného doslovu k otcovým sebraným spisům, vydaným r. 1880.^[8]
• Básníkova sestra Karolína Turinská se narodila 23. 2. 1818 a zemřela 27. 2. 1841 na tuberkulózu. Její pískovcová náhrobní deska s německým nápisem a srdcem ovinutým růžemi pochází ze starého hřbitova v Poděbradech, od roku 1932 je vystavena v Lapidáriu Národního muzea v Praze.^[9]