František Vodsloň

František Vodsloň (16. března 1906 Praha – 5. května 2002 Praha) byl český a československý poúnorový politik Komunistické strany Československa, poslanec Národního shromáždění ČSR, Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění, který po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa patřil mezi jediné čtyři poslance parlamentu, kteří hlasovali proti přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR. Za normalizace byl činný v disentu a signatář Charty 77.

František Vodsloň
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1948 – 1954
Poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci: 1960 – 1968
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci: 1969 – 1969
Stranická příslušnost
Členství	KSČ
Narození	16. března 1906 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	5. května 2002 (ve věku 96 let) Praha Česko Česko
Profese	politik a disident
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Do KSČ vstoupil v roce 1928. Za druhé světové války se zapojil do domácího odboje. V roce 1940 byl zatčen, odsouzen k trestu smrti za velezradu Říše, později vězněn v káznici v Bayreuthu.

Po válce zastával četné stranické a státní funkce. Roku 1948 se uvádí jako zemědělský tajemník KSČ, bytem Praha.^[1] VIII. sjezd KSČ ho zvolil náhradníkem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. IX. sjezd KSČ ho ve funkci náhradníka potvrdil. Členem ÚV KSČ se stal na celostátní konferenci KSČ v prosinci 1952. Ve funkci člena ÚV KSČ ho pak potvrdil X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ, XII. sjezd KSČ a XIII. sjezd KSČ a také Vysočanský sjezd KSČ po srpnové okupaci v roce 1968.^[2] V letech 1953 – 1957 byl předsedou Krajského národního výboru v Praze. V letech 1957 – 1967 předsedou ÚV ČSTV a současně Československého olympijského výboru.

Ve volbách do Národního shromáždění roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Praha-venkov. V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1954. Znovu se v nejvyšším zákonodárném sboru objevil po volbách v roce 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR za Jihomoravský kraj, podílel se na projednání ústavy ČSSR v roce 1960). Mandát získal i ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.^[3][4][5]

V říjnu 1968 patřil po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa mezi čtyři poslance parlamentu, kteří hlasovali proti přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR.^[6]

Po federalizaci Československa ještě usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění. 16. října 1969 byl ale zbaven poslaneckého mandátu.^[7] Musel opustit všechny veřejné funkce a již 30. května 1969 byl vyloučen z KSČ.^[2] Za normalizace byl aktivní v disentu a patřil mezi signatáře Charty 77.