Front de gauche

Front de gauche (FG, česky Levicová fronta), celým názvem Front de gauche pour changer d'Europe (Levicová fronta pro změnu Evropy), byla volební koalice Francouzské komunistické strany (PCF) a Levicové strany (PG) původně pro volby do Evropského parlamentu 2009. Cílem koalice bylo sdružit francouzskou radikální levici v odporu vůči ekonomickému liberalismu Evropské unie a ratifikaci Lisabonské smlouvy.

Levicová fronta
Datum založení	2009
Datum rozpuštění	2018
Ideologie	Demokratický socialismus antikapitalismus Republikanismus
Evropská strana	Strana evropské levice
Politická skupina EP	žádná
Barvy	červená, zelená
Oficiální web	frontdegauche.fr
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Volby do Evropského parlamentu 2009

Znázornění zisku hlasů podle územních celků

Do volební koalice se odmítla zapojit Nová antikapitalistická strana, vzniklá po dobrovolném rozpuštění trockistické Revoluční komunistické ligy (LCR). Menšinová frakce vzešlá z někdejší LCR, vystupující pod názvem Jednotná levice, se do koalice přesto zapojila. Dále byla vedena neúspěšná jednání se stranou Dělnický boj, která se nakonec rozhodla kandidovat samostatně a s hnutím Alternatifs. Do fronty se zapojily pouze jednotlivé osobnosti z Republikánského a občanského hnutí, které participaci v koalici podmiňovalo účastí Socialistické strany. Zastoupení na kandidátce má také Konvence pro pokrokovou alternativu.

Následující tabulka znázorňuje počet získaných hlasů podle volebních obvodů (přehled zahrnuje i zisk Aliance zámořských stran).

Obvod	První kandidát	Strana	Hlasy	v %	Mandátů
Severozápad	Jacky Hénin	PCF	169 786	6,48	1
Západ	Jacques Généreux	PG	114 909	4,58	0
Východ	Hélène Franco	PG	84 515	3,89	0
Jihozápad	Jean-Luc Mélenchon	PG	213 926	8,15	1
Jihovýchod	Marie-Christine Vergiat	-	173 491	5,90	1
Massif central-Centre	Marie-France Beaufils	PCF	108 311	8,07	0
Île-de-France	Patrick Le Hyaric	PCF	176 817	6,32	1
Outre-mer	Élie Hoarau	PCR	73 117	21,01	1
Francouzská republika	'	'	1 114 872	6,47	5

Regionální volby 2010

Znázornění složení regionálních koalic Levicové fronty

Pro regionální volby 2010 se kandidátky Levicové fronty lišila podle regionů. Kromě PCF a PG, které ve většině regionů tvořily páteř FG, se do fronty regionálně zapojilo hnutí Les Alternatifs, Federace pro sociální a ekologickou alternativu, Komunistická strana dělníků Francie a další.

V některých regionech (např. v Burgundsku) se komunisté oficiálně spojili do koalice se Socialistickou stranou, byť menšinové ("disidentské") frakce nadále participovaly na kandidátce Levicové fronty. Nová antikapitalistická strana, která postupovala ve většině regionů samostatně, se s FG spojila pouze ve třech regionech, právě ve kterých se komunisté spojili se socialisty.

1. kolo

Region	První kandidát	Hlasy	v %	Postup do 2. kola
Alsasko	Jean-Yves Causer	9 712	1,87	ne
Akvitánie	Gérard Boulanger	64 370	5,95	ano
Auvergne	André Chassaigne	68 146	14,26	ano
Burgundsko	Sylvie Faye-Pastor	22 290	4,32	ne
Bretaň	Gérard Perron	38 556	3,51	ne
Centre-Val de Loire	Marie-France Beaufils	59 034	7,35	ano
Champagne-Ardenne	Anthony Smith	18 448	4,87	ne
Korsika	Dominique Bucchini	13 107	10,02	ano
Franche-Comté	Evelyne Ternant	16 172	4,05	ne
Île-de-France	Pierre Laurent	189 193	6,55	ano
Languedoc-Roussillon	René Revol	76 418	8,60	ne
Limousin	Christian Audouin	36 634	13,13	ano
Celkem	-	1 137 250	5,84	-

2. kolo

Region	Fúze	Hlasy pro koalici	v %	Mandáty	Hlasy pro samostatnou kandidátku	v %	Mandáty
Akvitánie	Ano (se socialisty a zelenými)	643 763	56,33	58	-	-	-
Auvergne	Ano (se socialisty a zelenými)	305 828	59,68	33	-	-	-
Limousin	Ne	-	-	-	56 092	19,10	6
Centre-Val de Loire	Ano (se socialisty a zelenými)	443 323	50,00	49	-	-	-
Korsika	Ano (s různými levicovými subjekty)	52 663	36,62	24	-	-	-
Celkem	(socialisté, zelení, FG & další levicové subjekty)	9 834 486	46,40	1 006	56 092	0,26	6

Prezidentské volby 2012

Předvolební shromáždění v Toulouse

Kandidátem Levicové fronty na úřad prezidenta se stal Jean-Luc Mélenchon, vedoucí činitel Levicové strany a bývalý člen Socialistické strany. Ještě na začátku roku 2012 se pro něj v průzkumech veřejného mínění vyslovalo zhruba 6% voličů, v dubnu se jeho preference zvýšily až na 16 % dotázaných. Jeho volební kampaň byla provázena radikální rétorikou vůči politické elitě i systému V. republiky. Předvolební mítinky se dočkaly masové návštěvnosti: "pochodu za VI. republiku" se na Place de la Bastille v Paříži účastnilo až 120 000 lidí, desítky tisíc se jich sešly také v Lille, Toulouse a Marseille. Dopisem mu vyjádřil podporu ekvádorský prezident Rafael Correa.

V samotné prvním kole voleb však skončil Mélenchon až na čtvrtém místě, přičemž ho předběhla Marine Le Pen, kandidátka radikálně pravicové Národní fronty. Získal 3 985 298 hlasů, tj. 11,11 %. Před druhým kolem vyzval k volbě socialisty Hollanda.

Volby do Národního shromáždění 2012

Volby do Národního shromáždění nenaplnily očekávání nabytá po prezidentských volbách. V prvním kole získali kandidáti Levicové fronty celkem 1 792 923 hlasů, tedy jen 6,91 % (oproti 13,60 % hlasů pro Národní frontu). Zklamáním byla zejména přímá porážka vůdčího představitele Mélenchona radikálně pravicovou kandidátkou Marine Le Penovou v Pas-de-Calais. Kandidát FG obdržel 21,46 % hlasů a nepostoupil kvůli nízké voličské účasti do druhého kola (Le Penová se kvalifikovala z prvního místa s 42,26 % hlasů).

Do druhého kola postoupilo celkem 19 kandidátů FG. V patnácti případech se jejich soupeřem stal jiný levicový kandidát, ve třech kandidát pravice a v jednom kandidát Národní fronty. V součtu obdrželi 249 525 hlasů (tj. 1,08 %) a uspěli v deseti soubojích. V porovnání s volbami v roce 2007 tak radikální levice v součtu oslabila, prezidentská většina okolo Socialsitické strany není závislá na jejích hlasech, jak se o tom před volbami uvažovalo.

Zástupci Levicové fronty se nestali součástí vlády Jean-Marca Ayraulta.

Související články

• Volby do Evropského parlamentu ve Francii 2009
• Regionální volby ve Francii 2009
• Parti communiste français
• Parti de gauche

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Front de gauche na Wikimedia Commons
• Oficiální webová prezentace