Generické maskulinum

Generické maskulinum (z latinského genus „rod, druh“ a masculus „samec“)^[1] je jazykový jev, při kterém se mužský rod používá jako neutrální pro označení skupin zahrnující vícero pohlaví.^[2] Například gramaticky mužské osobní nebo profesní výrazy, od nichž lze často odvodit i ženský tvar, se používají obecně (tj. zobecňujícím způsobem) pro osoby, jejichž biologické pohlaví je buď neznámé, nerelevantní, nebo (v množném čísle) mužské, ženské či smíšené.^[3][4] Tento jev je předmětem diskusí o genderové neutralitě a rovnosti v jazyce, protože může být vnímán jako upřednostňování mužského rodu.^[2]

Například Jana Valdrová se kriticky vyjadřovala k používání generického maskulina. Tvrdila, že generické maskulinum neplní svou funkci jako neutrální označení pro obě pohlaví, ale spíše marginalizuje ženy a činí je neviditelnými.^[2] Rovněž upozorňovala, že jazyk reprodukuje genderovou diskriminaci a generické maskulinum posiluje mužskou dominanci ve společnosti. Navrhovala hledání alternativ k tomuto jevu a zdůrazňovala důležitost genderově vyváženého jazyka.^[5]

Historie

Ve starověkých a středověkých společnostech, kde byly sociální role striktně rozděleny podle pohlaví, se mužský rod používal především k označení mužů. Jazyk odrážel společenskou strukturu, kde muži často zastávali veřejné a politické role. S průmyslovou revolucí a změnami v sociální struktuře se ženy začaly více zapojovat do veřejného života. To vedlo k potřebě jazykově vyjádřit smíšené skupiny lidí. V roce 1850 britský parlament oficiálně schválil používání mužského rodu jako generického pro právní účely, což mělo vliv na další jazyky. V průběhu 20. století se generické maskulinum stalo standardem v mnoha jazycích. V této době také začaly feministické hnutí a genderové studie zpochybňovat jeho používání jako upřednostňování mužského pohledu.^[6][7]

Psycholingvistický pohled

Psycholingvisticky orientované badatelky Friederike Braun, Sabine Sczesny a Dagmar Stahlberg se obrátily proti sémantickým výkladům. Tyto autorky se zajímaly především o to, jak testované osoby interpretovaly různé jazykové formy s ohledem na pohlaví osob (obecně užívané maskulina a alternativní formy).^[8]

Více než na představitele sémantického pohledu zaměřují empiricky orientované výzkumy svou pozornost také na další možné faktory, které rozhodují o tom, zda recipient generických maskulin myslí pouze na mužské, nebo také na ženské referenty. K neporozumění generickým maskulinům nedochází u všech testovaných osob za všech testovacích podmínek stejně často. Například jinak čtou generická maskulina v kontextech, kde na základě svých znalostí světa očekávají, že se referuje k mužům, a jinak v kontextech, kde očekávají, že se referuje k ženám.^[8]

Významným zjištěním empirického výzkumu je, že ačkoli čtenáři často nesprávně interpretují generické maskulinum jako specifické maskulinum, alternativní formulace také nejsou schopny vytvořit rovnováhu mezi ženskými a mužskými referenty. Autoři studií z toho vyvozují, že „nemyšlení spolu“ žen je sice jazykem zvýhodněno, ale nikoli způsobeno. Příčiny stereotypů v genderových rolích podle nich nespočívají v gramatice, ale v daleko hlubších vrstvách poznání, které byly formovány kulturou. Pouhá jazyková politika na systematické společenské diskriminaci žen mnoho nezmění. Kulturní a sociální antropoložka Ingrid Thurnerová (Vídeňská univerzita) v roce 2013 varovala, že „jazyková spravedlnost“ je laciný odváděcí manévr, který muži snadno přijmou, ale na jejich nadřazenosti změní jen velmi málo.^[8][9]