Hugo Grotius

Hugo Grotius, také známý jako Huig de Groot a Hugo de Groot (10. dubna 1583, Delft – 28. srpna 1645, Rostock), byl holandský humanista, diplomat, právník, teolog, státník, básník, dramatik a představitel školy přirozeného práva. Byl také filozofem, křesťanským apologetem a jedním z prvních představitelů politické geografie.

Hugo Grotius
Hugo Grotius (1631)
Rodné jméno	Hugo Grocio, Hugo Grotius eller Hugo de Groot
Narození	10. dubna 1583 Delft
Úmrtí	28. srpna 1645 (ve věku 62 let) Rostock
Místo pohřbení	Nieuwe Kerk
Povolání	básník, dramatik, international law scholar, politik, diplomat, historik, filozof, teolog, advokát a vysokoškolský učitel
Alma mater	Univerzita v Leidenu
Témata	mezinárodní právo, politická filozofie a křesťanská teologie
Manžel(ka)	Maria van Reigersberch (od 1608)
Děti	Cornelis de Groot Pieter de Groot[1][2]
Rodiče	Jan Cornets de Groot[1][2] a Aeltje van Overschie[1][2]
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl to výjimečný člověk (číst uměl ve dvou letech a doktorát z práva získal v patnácti). V roce 1613 se stal radním v Rotterdamu, přijal arminianismus a po Arminiově smrti se stal vůdcem této křesťanské skupiny. Když se roku 1618 postavil proti oranžskému princi Mořici Nasavskému, byl na doživotí uvězněn. V roce 1620 se mu podařilo uprchnout k francouzskému dvoru a v letech 1634 – 1645 byl v Paříži švédským velvyslancem.

V právních otázkách kritizoval humanisty, kterým vyčítal jmenovitě to, že vyzdvihovali dokonalost klasického římského práva a většinou mu připisovali až „úroveň nepsaného rozumu a spravedlnosti“ (scripta ratio et iustitia). Dokonalé a spravedlivé právo je možné podle Grotia odvodit jen z rozumu a lidské přirozenosti.

Ve své knize Mare Liberum (1609) se zabýval otázkou politického členění moře a zastával názor, že „širé moře patří všem.“

Dílo

O právu války a míru

Celé jeho teologické dílo bylo dáno na Index zakázaných knih. Z jeho dalšího díla pak: Apologeticus, Poemata, De imperio summarum, Annales et historiae, Dissertationes de studiis instituendis, Commentatio ad loca quaedam n. testamenti, Dissertatio de coenae administratione a Explicatio decalogi.^{[pozn. 1]} Jeho neslavnější dílo – De iure belli ac pacis, bylo dáno na Index dekretem z r. 1627. Nicméně nakonec bylo vypuštěno, neboť v edici Indexu z r. 1900 se již nenachází.

• Adamus exul (Adamův exil) – 1601
• De republica emendanda, 1601
• Parallelon rerumpublicarum (Srovnání ústav), 1602
• De iure praedae, 1604
• Christus patiens (Umučení Krista) – Leiden, 1608
• Mare Liberum (Svobodné moře) – Leiden, 1609
• De antiquitate reipublicae Batavicae, 1610
• Ordinum pietas, (Zbožnost) 1613
• Ordinum Hollandiae ac Westfrisiae pietas (Zbožnost v Holandsku a Západním Frísku) – Leiden, 1613
• De satisfactione Christi adversus Faustum Socinum (Spasení v Kristu podle Fausta Socina) – Leiden, 1617
• Defensio fidei catholicae de satisfactione (Obrana víry ve spasení pro všechny), 1617
• Bewijs van den waaren godsdienst (Důkaz pravdivého náboženství) – Rotterdam, 1622
• Apologeticus (Obhajoba) – Paris, 1622
• De iure belli ac pacis (O právu války a míru), 1625
• De veritate religionis Christianae (O pravdě křesťanského náboženství), 1627 (česky 2014)
• Inleydinge tot de Hollantsche rechtsgeleertheit (Úvod do holandského práva), 1631
• Sophompaneas (Josef) – Amsterdam, 1635
• De origine gentium Americanarum dissertatio (Disertace o původu amerických národů) – Paris 1642
• Via ad pacem ecclesiasticam (Cesta k náboženskému míru), 1642
• Annotationes in Vetus Testamentum (Komentář ke Starému zákonu Bible) – Amsterdam, 1644
• De imperio summarum potestatum circa sacra, 1647
• De fato (O předurčení), 1648
• Annotationes in Novum Testamentum (Komentář k Novému zákonu Bible) – Amsterdam and Paris, 1641–50
• Annales et historiae de rebus Belgicis (Historie Nizozemců), 1657

Poznámky

1. Toto je stav k roku 1948, kdy vychází poslední edice Indexu.