Alba Iulia
sídlo v župě Alba v Rumunsku From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Alba Iulia (maďarsky Gyulafehérvár, německy Karlsburg / Weißenburg, česky Karlovský Bělehrad) je město v Rumunsku, hlavní město a centrum župy (județu) Alba na řece Mureș. Žije tu přibližně 64 tisíc obyvatel.
Remove ads
Historie
Starověk
Osídlení města sahá až do mladší doby kamenné, ze které pocházejí archeologické nálezy z roku 1942, zdokumentované v severovýchodní části města Lumea Nouă. V době starého Řecka se Alba Iulia nazývala Apulon, jak zmiňuje například Klaudios Ptolemaios). Byla ekonomickým a společenským centrem celé tehdejší Dácie. Po dobytí země Římany roku 107 před Kristem zde bylo ustanoveno hlavní město části provincie, známé jako Dacia Apulensis a v něm opevněný tábor Castrum Apulensis, v němž sídlila jednotka římských legií. Název města se během 160 let římské nadvlády změnil na Apulum. V této době to bylo jedno z největších měst celé Dácie. Bylo správou pro veškeré kutné hory doly zlata a stříbra ze západního území Sedmihradska. V době krize nejprve roku 271 Římané vybojovali město zpět, ale během 4. století je ovládli barbaři východogermánských kmenů (Ostgóti, Gepidové) a po nich je osídlili dosavadní nomádi Avaři a Maďaři. Během 6. století sem začali pronikat Slované, podřízení avarské vládě.
Středověk
V 9. století je město nazýváno Bălgrad (podle staveb z bílého vápence: Bílý hrad či Bílé město). V maďarských písemných pramenech se uvádí, že město bylo centrem vévodství. Po rozšíření křesťanství a vzniku biskupství tu v 11. století vznikla první katedrála; současná architektura je druhou stavbou, o jedno století mladší. Z jihu město opakovaně ohrožovali Bulhaři a Osmanští Turci. Roku 1442 sedmihradský vojvoda Jánoš Hunyády vybojoval proti Osmanům část území. Během jeho vlády bylo vybudováno souvislé opevnění města a rozšířena i katedrála archanděla Michaela, ve které byl po smrti pohřben.
Novověk
V roce 1542 – po rozdělení Uherského království – se Alba Iulia stala hlavním městem Sedmihradska a některých jejích přilehlých území na západě (později známých jako Partium), autonomního Sedmihradského knížectví, a zůstala jím až do roku 1690. Ve městě byla v roce 1551 podepsána Weißenburská smlouva. Za vlády knížete Gábora Bethlena dosáhlo město vrcholu své kulturní historie založením akademie. Bývalým ekvivalentem v osmanské turečtině bylo Erdel Belgradı nebo Belgrad-ı Erdel („Bělehrad Sedmihradska“ v češtině), přičemž k názvu byl přidán termín Erdel (Erdély), aby nedošlo ke záměně s Bělehradem, a dále Arnavut Belgradı („Albánský Bělehrad“ v turečtině, raný název Beratu během osmanské nadvlády).
Koncem 17. století navrhl princ Evžen Savojský z důvodů stálého tureckého ohrožení vybudovat kolem města dokonalou pevnost se sedmi zahrocenými bastiony a kasematami, jednu z mála v Rumunsku dodnes dochovaných. Jejím projektantem byl Giovanni Morando Visconti.
V 19. století bylo město napojeno na železniční síť.
Roku 1918, v době velkých politických a společenských změn na celém světě, zde došlo k paktu o sjednocení Sedmihradska a Rumunského království. Po tomto politickém kroku si již země zachovala zhruba dnešní rozsah i hranice. Stalo se tak 1. prosince 1918, tento den je dodnes v Rumunsku státním svátkem jako Den Unie. Roku 1922 tu byl korunován král Ferdinand Rumunský.
Remove ads
Pamětihodnosti
Partnerská města
Galerie
Zdivo římského tábora Apulum
Pravoslavná katedrála
Římskokatolická katedrála
Hrobka Jánoše Hunyadyho
Brána citadely se sochou Karla VI.
.jpg)
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads