Hátifí

Abdulláh Džámí Hátifí, běžně známý jako Hátifí,^[1] také přepisováno Hátefi nebo Hotifí^[2] (1454, Chardžird, provincie Chorásán Razaví, v současnosti Írán – 1521, Chardžird), byl perský básník a synovec básníka Džámího.^[3]

Hátifí
Narození	1454 Chorásán
Úmrtí	1521 (ve věku 66–67 let) Chorásán
Místo pohřbení	Chardžird
Povolání	básník a spisovatel
Významná díla	Layla and Majnun Khosrow and Shirin Timurnama
Příbuzní	Džámí
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Hátifi se narodil v roce 1454 v Chardžirdu, poblíž města Džám, které bylo závislé na chórásanském městě Herát. Hátifího matka byla sestrou význačného básníka Džámího (zemřel 1492), ale na rozdíl od svého sunnitského strýce byl Hátifí šíita.^[3][4]

Džámí prožil většinu svého života ve svém rodném městě, kde sloužil jako správce mauzolea básníka z tímúrovské éry Qasem-e Anvara. Hátifí se stal členem literární elity poté, co zvítězil ve zkoušce, kterou připravil právě Džámí. Na konci 15. století Hátifi cestoval po boku básníka Amíra Homayun Esfarainiho do Ázerbájdžánu a do arabské části Iráku.^[3] Mezi lety 1485 a 1490 pobýval na dvoře vládce Akkojunluské říše Ja'qúba Chána (též Ja'qúb Bej, vládl v letech 1478–1490) v Tabrízu v severozápadním Íránu.^[5]

Jelikož byl Hátifí šíita, byl respektován safíovským šáhem Ismá‘ílem I. (vládl 1501–1524), který dobyl Chorásán v roce 1510. Hátifí později působil jako prostředník pro sunnitské obyvatele města Džámu, které Ismá‘íl I. neměl v oblibě.^[3] Ismá‘íl, který se snažil zapsat se do dějin perské literatury, požádal Hátifího, aby napsal historický epos podobný svému předchozímu dílu Timurnoma, biografii turko-mongolského vládce Tamerlána (vládl v letech 1370–1405).^[6] Toto dílo (Šáhnáma, Kniha královská) ale Hátifí nedokončil, napsal pouze asi 1 000 veršů.^[1]

Hátifí zemřel v roce 1521 v Chardžirdu a byl pohřben ve své bývalé zahradě.^[3]

Dílo

Hátifí psal poezii v několika žánrech, ale je známý především svou Chamsou (Pateřicí), která vznikla po vzoru předchozích autorů tohoto žánru perské literatury, včetně Nizámího Gandžavího. Hátifího Chamsa se proslavila i mimo Írán. Lâmiî Çelebi vytvořil osmanský překlad tohoto díla a několik jeho vydání v Osmanské říši a v Indii je důkazem jeho široké slávy, která spočívá v jeho realistickém a přímočarém stylu.^[3] Projevil pozoruhodnou originalitu v zacházení se svými příběhy a jeho styl často napodobovali pozdější básníci.^[3]

Pět částí, které tvoří toto dílo, jsou:

• Lajlá a Madžnún
• Šírín a Chusrau
• Haft manzar (Sedm panorám)
• Timurnáma (též Timurnoma,^[7] Kniha Timurova)
• Šáhnáma (Kniha královská) – nedokončeno

Překlady do češtiny

• Marie Majerová - Hátifí, Nizámí, Chosru Dehlevi: Příběh Behráma Gura a Růžového líčka : perské pohádky. Dle francouzského překladu A. Locoina de Villemorin a Dra. Mirza Chatil-Chana (Le Jardin des Délices, Paris, 1897), Ilustrace: Josef Rejsek, grafická úprava: Miloš Klicman, KDA, sv. 121. Praha: Kamilla Neumannová, 1915