Halldór Kiljan Laxness

Halldór Guðjónsson je islandské jméno, v němž Guðjónsson je patronymum, nikoliv klasické příjmení. Halldór Kiljan Laxness je jeho změněné jméno, v němž Laxness je příjmení.

Halldór Kiljan Laxness, narozený Halldór Guðjónsson, (23. dubna 1902 Reykjavík – 8. února 1998 Mosfellsbær) byl islandský prozaik, básník, dramatik, esejista a překladatel. Roku 1955 získal Nobelovu cenu za literaturu, a to za "jeho živou epickou sílu, která obnovila velké vypravěčské umění Islandu".^[1]

Halldór Kiljan Laxness
Halldór Kiljan Laxness v roce 1955
Rodné jméno	Halldór Guðjónsson
Narození	23. dubna 1902 Reykjavík
Úmrtí	8. února 1998 (ve věku 95 let) Mosfellsbær, Island Island
Příčina úmrtí	Alzheimerova choroba
Povolání	jazykovědec, romanopisec, překladatel, dramatik, básník, filozof a spisovatel
Žánr	epická poezie
Ocenění	Nobelova cena za literaturu (1955)
Manžel(ka)	Auður Laxness (od 1945)
Děti	Guðný Halldórsdóttir
Příbuzní	Dóri DNA (vnuk)
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Halldór Kiljan Laxness na malbě Einara Hákonarsona

Život

Narodil se v hlavním městě, ale vyrůstal na venkově, na statku rodičů. Gymnáziu vystudoval v Reykjavíku. Od roku 1919 cestoval po Skandinávii a Evropě. Zde ho ovlivnil tehdy módní expresionismus.^[2] Roku 1922 konvertoval ke katolicismu, dokonce 8 měsíců strávil v klášteře Clerveaux v Lucembursku, kde přijal křestní jméno Kiljan. Zážitek konverze zachytil zejména v knize Undir Helgahnúk (1924). V roce 1927 vydal svůj první významný román, Vefarinn mikli frá Kasmír. I ten je ještě formován jeho náboženským obrácením a pojednává o mladém muži, který váhá mezi svou vírou a přijetím radostí života.^[3] Vliv konverze ustoupil zejména během pobytu v USA (1928–1930), kde se snažil proniknout do hollywoodské filmové produkce. Právě ve Spojených státech dospěl k marxistickému smýšlení a vzplanul pro socialismus. Roku 1930 se vrátil na rodný Island. Ve 30. a 40. letech 20. století byl jedním z nejaktivnějších levicových intelektuálů a komentátorů doby. Jeho knihy většinou vyvolávaly politické debaty. V roce 1955 se stal laureátem Nobelovy ceny za literaturu. V 60. letech se definitivně rozešel s levicovou politikou.

Dílo

Tvořil především v islandštině, do které i překládal z angličtiny. Některá díla napsal v angličtině. Psal historické a společenské romány, životopisná díla i divadelní hry. Celé jeho dílo je opředeno ironickým humorem. V realistických románech řešil soudobé problémy, v 60. letech napsal několik experimentálních dramat se silným vlivem magična a tradice severských ság.

Bibliografie

Česky vydáno

• Salka Valka, Evropský literární klub, Praha 1941, přeložila Milada Krausová-Lesná,
• Svobodný lid, Evropský literární klub, Praha 1949, přeložil Oldřich Liška,
• Úsvit nad slatinami, Evropský literární klub, Praha 1949, přeložil Oldřich Liška,
• Islandský zvon, Československý spisovatel, Praha 1955, přeložil Jan Rak,
• Prodaná ukolébavka, ČLDJ, Praha 1956, přeložil Břetislav Mencák,
• Atomová stanice, SNKLHU, Praha 1957, přeložil Jan Rak,
• Světlo světa, SNKLHU, Praha 1959, přeložil Jan Rak,
• Gerpla, NPL, Praha 1962, přeložila Nina Neklanová,
• Rybí koncert, Svoboda, Praha 1978, přeložila Helena Kadečková,
• Salka Valka, SNKLU, Praha 1964, přeložila Jiřina Vrtišová, znovu Lidové nakladatelství, Praha 1973,
• Znovunalezený ráj, Svoboda, Praha 1984, přeložila Helena Kadečková.
• Křesťanství pod ledovcem, Dybbuk, Praha 2011, přeložila Helena Kadečková.