O perníkové chaloupce

Na tento článek jsou přesměrována hesla Perníková chaloupka a Jeníček a Mařenka. Další významy jsou uvedeny na stránkách Perníková chaloupka (rozcestník) a Jeníček a Mařenka (rozcestník).

O perníkové chaloupce (též O Jeníčkovi a Mařence, německy Hänsel und Gretel) je pohádka, zapsaná zprvu Giambattistou Basilem a později německými pohádkáři bratry Grimmovými. Látku od nich převzaly během 19. století mnohé evropské literatury. Do češtiny ji uvedla Božena Němcová i Karel Jaromír Erben. V českém kontextu je vedle Červené Karkulky pravděpodobně nejznámější tradiční pohádkou.

Arthur Rackham, ilustrace Perníkové chaloupky z anglického vydání Pohádek bratří Grimmů z roku 1909.

Děj kanonické verze

Pohádka se vypravuje v mnoha variacích a existuje zapsána v hojném počtu jazyků vždy s mnoha variantami. Základní je zhruba tato: Děti chudého dřevorubce, Jeníček a Mařenka se, dle varianty, ztratí v lese nebo jsou tam odvedeny na popud zlé macechy vlastním otcem. Když nastane tma, Jeníček (nebo Mařenka) vyleze na strom a v dálce uvidí světélko. Společně dojdou k chaloupce, která je celá z perníku. Tam je však chytí ježibaba, která si je chce vykrmit a sníst. Když je ale chce strčit do pece, děti po ní chtějí ukázat, jak se sedí na lopatě. Když jim to ježibaba předvádí, strčí ji do pece a utečou. Poté se šťastně vrátí domů.

Český kontext

O tom, že se v Čechách na počátku 19. století četly a potažmo vyprávěly pohádky zapsané německy bratry Grimmovými, nemůže být pochyb, zprávy o tom však nemáme. Jako první uvedla do české literatury tuto pohádku Božena Němcová, a to publikací v časopisu pro mládež Štěpnice v roce 1857. Je to v kontextu jejích pohádek poměrně pozdní vročení, neboť základní konvolut jejích Národních báchorek a pověstí začal vycházet už v polovině let čtyřicátých. Nakonec pohádku nezařadila ani do druhého vydání Báchorek a dala tím snad najevo, že ji považuje za spíše německou než národní (českou - slovenskou - slovanskou). O několik let později se to pokusil napravit Karel Jaromír Erben, když ve svém díle Vybrané báje a pověsti jiných větví slovanských (1865) předložil hornolužickou variantu pohádky zapsanou v originále, Jank a Hanka, později přeloženou jako Jeník a Hanička. Po smrti Boženy Němcové byla ovšem jejími editory Perníková chaloupka plně integrována do korpusu Národních báchorek a pověstí a od sklonku 19. století je v českém prostředí vnímána jako jedna z nejpopulárnějších českých pohádek.

Mezinárodní kontext

• Giambattista Basile, "Nennillo e Nennella", Pentamerone V-8, 1635. První známá verze začátku pohádky (do okamžiku, kdy se děti podruhé ztratí v lese). Podobný začátek má i pohádka zapsaná Charlesem Perraultem Le Petit Poucet (Paleček), vydaná roku 1697 v jeho Contes de ma mère l'Oye (Pohádky matky Husy).
• Bratři Grimmové, "Hänsel und Gretel", Kinder- und Hausmärchen, KHM 15. V komentáři zmiňují Grimmové jako zdroj Besileho "Nennillo e Nennella" (Kinder- und Hausmärchen, sv.. 2, 1815, s. 352) a doplňují poznámku, že pohádku zapsali z několika zdrojů v Hesensku. V řadě po sobě jdoucích vydáních pohádku podstatně upravovali až do definitivní verze ze 40. let. Např. 2. vydání z roku 1819 uvádí navíc epilog po útěku z chaloupky, kde se děti ocitají na břehu jezera, které nejde překonat jinak než na zádech divoké husy. Od 4. vydání z roku 1840 je zlá matka nahrazena macechou, čímž se introdukce vrací k variantě Basilově.
• Macechu uvádí na scénu jako původkyni všeho zlého i Božena Němcová (Štěpnice, 1857). Její varianta obsahuje ovšem od grimmovské verze značně odlišný epilog. Děti babu nestrčí do pece, ale utečou, protože slyší rozhovor baby s dědkem, že si je chtějí upéct. Dědek je pronásleduje. Divoká husa-zachránkyně bratří Grimmových je u Němcové nahrazena polohluchou osobou, která předstírá, že nerozumí otázkám a pošle pronásledovatele na opačnou stranu. Vedle tohoto svého konce cituje Němcová i jiné dva závěry pohádky: děti potkají na útěku dobrou ženu, která je vtělením jejich nebožky matky a která je zavede domů. Pod čarou pak spisovatelka připomíná závěr obvyklého, kanonického znění. "Nejdříve měla sednout Maruška, ona ale že neví, jak se to sedá, aby sedla bába. Bába sedla, Maruška pokynula Honzíčkovi a strčili bábu do pece. Pak utekly domů k tatínkovi, který je více již nezavedl."^[1] Základní verze Boženy Němcové tedy vypouští z původní grimmovské verze všechny hororové a kriminální prvky: děti nevyžene vlastní matka, ale macecha; děti babu nezabijí, ale utečou před ní; rovněž tak děti neukradnou u baby všechny šperky, co poberou, ale vracejí se s prázdnou k vlastnímu otci. Přestože je pohádka O perníkové chaloupce všeobecně v českém kontextu vnímána jako dílo Boženy Němcové, její přesný syžet se do povědomí českých rodičů a dětí nevryl. Tomu vládne výše uvedená kanonizovaná verze, která nemá přesnou oporu v žádné z klasických verzí literárních. Nejblíže je jí první verze bratří Grimmů, ovšem s macechou místo matky v roli zosobněného zla. Zde se pohádka tematicky potkává s jinou pohádkou převyprávěnou Boženou Němcovou, O Popelce. Vztah dcery s matkou / macechou byl ostatně pro Boženu Němcovou celoživotně traumatizující.
• Ve Francii je pohádka dodnes známa a vyprávěna dětem pod "německým" názvem Hansel et Gretel. Dokládá to mj. obrovský vliv Pohádek bratří Grimmů v celoevropském kontextu po celé 19. století. Pokusy překřtít pohádku na Jeannot et Margot víceméně selhaly. Stejně začínající Perraultova pohádka O Palečkovi (1697), která Perníkové chaloupce ve Francii tematicky konkuruje, pokračuje následovně, s velmi podobným kanibalským motivem: Sedm dřevorubcových dětí je otcem zavedeno do lesa a ty naleznou nevědomky útočiště v chalupě lidožroutského obra. Ten je chce sežrat, ale nejmladší a nejmenší z dětí, Paleček, obra přelstí a všichni se šťastně vracejí ke svým rodičům.

Adaptace

• Německý skladatel Engelbert Humperdinck složil operu Hänsel und Gretel (světová premiéra 1893, česká premiéra v Národním divadle v Praze 13. 12. 1895).
• Český hraný film Perníková chaloupka režiséra Oldřicha Kmínka byl natočen roku 1933.
• Loutkový film Perníková chaloupka s výpravou a loutkami Jiřího Trnky byl v roce 1951 režijním debutem Břetislava Pojara.
• Německý režisér Walter Janssen natočil roku 1954 hraný film Jeníček a Mařenka (Hänsel und Gretel).
• Český básník František Hrubín napsal krátkou a mezi dětmi populární parafrázi s názvem Perníková chaloupka (Špalíček veršů a pohádek, 1957).
• Americký režisér Tim Burton natočil v roce 1983 hraný film Hansel and Gretel (Perníková chaloupka).
• Český skladatel Jan Kučera napsal dětskou operu Perníková chaloupka (premiéra r. 2000).