Helena Broftová-Piťhová

Helena Broftová, rozená Piťhová (21. ledna 1906 Praha^[1] – po roce 1955) byla česká malířka meziválečné moderny, členka Kruhu výtvarných umělkyň.

Helena Broftová–Piťhová
Narození	21. ledna 1906 Praha, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. století Praha(?), Československo Československo
Alma mater	Uměleckoprůmyslová škola v Praze
Povolání	malířka
Manžel(ka)	JUDr. Alexandr Broft Kamil Roškot
Příbuzní	Máša Broftová (švagrová) Anna Roškotová (švagrová)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Narodila se v Praze na Novém Městě v Žitné ulici čp. 609/II v dobře situované rodině univerzitního profesora MUDr. Václava Piťhy a jeho manželky Hermíny, rozené Melicharové. Matka pocházela z pražské rodiny Františka Melichara, majitele továrny na zemědělské stroje v Brandýse nad Labem.

Malbu studovala soukromě u Rudolfa Vejrycha a v kursech pro ženy na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Dále podnikla studijní cestu do Paříže, kde spatřovala své vzory v postimpresionistech. Od roku 1929 se prezentovala v Adresáři výtvarných umělců československých jako malířka již s příjmením Broftová, někdy byla evidována jako akademická malířka.^[2]

Rodinná vila manželů Kamila Roškota a Heleny Broftové, současný stav

Krátce byla provdána za pražského obchodníka JUDr. Alexandra Brofta (19.3.1902–28.5.1927),^[3][4] který 28. května 1927 náhle zemřel.^[5] Bydlela v Bubenči v Bučkově (nyní Rooseveltově) ulici čp. 49.

Jako vdova se Helena Broftová provdala podruhé 21. prosince 1939 u sv. Gottharda v Bubenči za architekta Kamila Roškota, tehdy třiapadesátiletého.^[6] Bydleli v Roškotově rodinné vile v Praha 6 na Špejchaře, Belcrediho čp. 102 (nyní třída Milady Horákové čp. 102), než odjeli do Paříže, kde Roškot 12. července 1945 zemřel. Helena Broftová příjmení svého manžela nikdy neužívala.

Snídaně v trávě, olej, 1933 – 1934

Dílo

Věnovala se různým žánrům, jak figurální malbě, tak krajinářství, malbě květin a zátiší. Podle Prokopa Tomana:^[7]

„

... zobrazuje ženské mládí, dívčí svět a jeho svěžest. Formě se učila u francouzských novoimpresionistů.

“

Vystavovala s Kruhem výtvarných umělkyň, jehož byla členkou, také na I. zlínském salónu v roce 1936, dále prezentovala své obrazy z pobytu ve Francii na výstavě v pražském Institutu Ernesta Denise, vystavovala také na výstavě v Obecním domě v květnu 1937, na souborné výstavě Národ svým výtvarným umělcům v roce 1939 v Praze, i jinde. Vystavená díla prodávala prostřednictvím pražské Krásné jizby.

Obrazy (výběr)

• Dívčí portrét^[8]
• Snídaně v trávě (parafráze na obraz Eduarda Maneta, ale bez mužů a s oblečenými ženami)
• Zátiší s kloboukem
• Dívčí portrét
• Slovanský typ, Nezralé ovoce (1937)^[9]