Horní čp. 137 (Prachatice)

Horní č. p. 137 je renesanční měšťanský dům z poloviny 16. století v Horní ulici v Prachaticích. Fasádu domu pokrývá hrubá, zednickou lžící strhávaná, omítka přírodní, hlinitopísčité, barvy. Pouze nárožní bílošedé kvádrování zdiva atikového patra, výplní obloučků atiky a okenních šambrán je provedeno hlazenou omítkou. Fasáda vrcholí mohutnou renesanční obloučkovou atikou s nárožními věžičkami se střílnami. Dům je součástí městské památkové rezervace Prachatice. Od 3. května 1958 chráněná kulturní památka.^[1]

Horní 137 (Prachatice)
Měšťanský dům Horní č.p. 137
Základní informace
Sloh	Gotika, Renesance
Výstavba	14.–15. století
Přestavba	pol. 16. stol., po 1832, 80. léta 20. stol.
Poloha
Adresa	Horní č. p. 137, Prachatice, Česko Česko
Ulice	Horní
Souřadnice	49°0′44,78″ s. š., 13°59′47,13″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	39317/3-3440 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis domu

Horni čp. 137, obloučková atika s nárožními věžičkami

Řadový jednopatrový dům s druhým, pouze půdním, atikovým patrem, je situován na parcele ve tvaru lichoběžníku^[1]. Navazuje plynule na sousední domy, na sousední dům čp. 136 navazuje i výškově, včetně atikových říms^[1]. Uliční průčelí je čtyřosé, v přízemí se nachází vstupní otvor zakončený segmentovým obloukem. Okenní otvory, lemované hladkou omítkovou šambránou s konturovanou černou linkou, jsou osazeny novodobými výplněmi, dřevěnými dvoukřídlými okny, členěnými do šesti tabulek. Atikové patro je prolomeno trojicí segmentově zaklenutých otvorů s okenními výplněmi a předsazenými železnými mřížemi. V přízemí nad zemí se nacházejí dvě větrací okénka do sklepa, která jsou kryta železnými dvířky, kovářsky provedenými. Fasáda domu je pokryta hrubou, pouze zednickou lžící strhávanou, omítkou hnědošedé, hlinitopísčitě, barvy s bílošedým nárožním kvádrováním atikového patra a bílými šambránami konturovanými černou linkou kolem oken a vstupních dveří^[2]. Průčelí zakončeno atikou s obloučky, v nárožích osazeny věžičky se střílnami. Plocha obloučků a věžiček je pokryta bílou hlazenou omítkou. Střecha za atikou je sedlová, podélně orientovaná. Původní renesanční střecha byla dvoupultová, se středovým úžlabím. Otvor pro původní střešní žlab je dochován a vede středem průčelí stávající okapní svod se sběrným kotlíkem, ozdobně klempířsky provedeným s dekorativní plechovou růží. Dispozice budovy příčný dvoutrakt^[3]. Zadní užší trakt z velké části klenut valenými klenbami s výsečemi.^[3] V přední části plochostropá síň se schodištěm, boční komory zaklenuty. První patro s centrální horní síní je převážně plochostropé.^[3] Pouze místnost vlevo vzadu má valenou renesanční klenbu. Ve druhém patře je jediná místnost se zdobeným vpadlým vykrajovaným polem.^[3] Zadní úsek středověké hradební zdi o šířce 200 cm tvoří přízemní část zadního průčelí domu. V patře je pak na hradbě posazena dřevěná pavlač^[3]. Dům je podsklepený.

Průčelí s obloučkovou atikou, nárožními věžičkami a střílnami tvoří v řadě sousedních domů nedílnou součást výjimečně cenného uličního intravilánu.^[3] Dům má mimořádně hodnotné průčelí se zachovanou atikou s bočními věžičkami se střílnami, k hodnotným prvkům náleží rovněž klenuté prostory přízemí a jeden valeně klenutý prostor v patře, sklepní prostory, středověká hradba zesilující zadní průčelí, pavlač ve dvorním průčelí a začlenění domu v historické zástavbě města. Památková ochrana se vztahuje na celý areál.^[1]

Historie domu

Vyobrazení č.p. 137 (vpravo) na obraze Jindřicha De Verle z roku 1670.

Existenci domu lze předpokládat již ve 14. století. Současná podoba domu pochází z poloviny 16. století, kdy byl dům výrazně přestavěn a prodloužen až ke vnitřní gotické městské hradbě. Dům byl následně upravován v 18. století^[1]. Další stavební úpravy byly provedeny po požáru v roce 1832. V klasicismu, pravděpodobně po požáru domu, byly zvětšeny původní okenní otvory, zřejmě došlo k vyjmutí původních kamenných ostění. Provedený odkryv původních historických omítek, resp. zdiva, ale neodhalil novodobý posun okenních otvorů^[2]. Při požáru byly částečně poškozeny obloučky v atice. V "Soupisu památek historických a uměleckých v Království českém, okrese Prachatickém" od F. Mareše a J. Sedláčka z roku 1913 je u domu čp. 137 uvedeno, že " má nárožní věžičky, avšak bez cimbuří, které bylo asi r. 1832 zničeno"^[4]. Na obrazu Jindřicha de Verle "Prachatice v roce 1670" je popisovaný dům vyobrazen s obloučkovou atikou.^[2]

Ve 20. století bylo největším stavebním zásahem zcela nové pojetí zastřešení domu, vybudování bytu v podkroví a úpravy patra z počátku 80. let 20. století, při této opravě byly na základě předchozího restaurátorského průzkumu obnoveny obloučky atiky a provedena nová bílá vápenocementová fasáda^[2] s šedým nátěrem okenních šambrán a nárožním kvádrováním. V roce 2014 bylo, po předchozím rozšířeném restaurátorském průzkum fasády za účelem nalezení původních historických omítek, podle nalezených zbytků renesančních omítek rozhodnuto o rekonstrukci původního řešení fasády tak, aby se připodobnilo původnímu renesančnímu vzhledu domu.^[2] Při pravém okraji spodní části atiky byla restaurována původní renesanční bosáž na základě restaurátorského nálezu, k levému okraji atiky byla bosáž analogicky doplněna.^[2] Na základě nálezové situace byl doplněn i v omítce hlazený vlys pod oběma římsami. Okenní otvory doplněny hladkými omítkový šambránami konturovanými černou linkou. Na dřících věžiček byly nalezeny zbytky původní hliněné omítky^[2]. V roce 2017 proběhla kompletní oprava a statické zajištění sklepních prostor^[5].