Hra o lásce a smrti (opera)

Hra o lásce a smrti (v originále Hra o láske a smrti) je opera z roku 1969 slovenského skladatele Jána Cikkera na vlastní libreto, podle stejnojmenného dramatu Romaina Rollanda.

Hra o lásce a smrti
Hra o láske a smrti
Žánr	opera
Skladatel	Ján Cikker
Libretista	Ján Cikker
Počet dějství	3
Originální jazyk	slovenština
Literární předloha	Romain Rolland: Le Jeu de l'amour et de la mort
Datum vzniku	1967-68
Premiéra	1. srpna 1969, Mnichov, Bayerische Staatsoper
Česká premiéra	27. ledna 1983, Praha, Národní divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik díla

Cikker získal od vdovy po R. Rollandovi svolení zpracovat jeho drama na operu roku 1967 poté, co jej zaujala inscenace této hry od Alfréda Radoka v pražském Národním divadle.^[1] Jeho zásahy do textu byly malé, dopsal jen úvodní scénu a zákulisní sbory, jednoaktovou divadelní hru rozdělil na tři akty opery. Na námětu jej zaujal jeho etický náboj, jakož i zobrazení revoluce jako uvolnění dobrých i ničivých sil.^[2] První provedení opery bylo v Mnichově pod taktovkou českého dirigenta Václava Neumanna, brzy poté se hrála též ve Wuppertalu (1969), Detmoldu (1970) a Bernu / Ženevě (1971). Slovenské národní divadlo ji uvedlo roku 1973^[3] a vystoupilo s ní i na Pražském jaru 28. května 1974 na jevišti Národního divadla^[4]. O devět let později nastudovalo Národní divadlo i vlastní inscenaci (premiéra 27. ledna 1983).^[5]

Osoby a první obsazení

osoba	hlasový obor	premiéra (1. srpna 1969)	slovenská premiéra (30. září 1973)[6]	česká premiéra (27. ledna 1983)[7])
Jérôme de Courvoisier, vědec, člen Konventu	baryton	Max Proebstl	Juraj Martvoň	Jaroslav Souček
Sophie, jeho žena	soprán	Inghild Horysa	Magdaléna Hajóssyová	Antonie Denygrová
Claude Vallée, poslanec-girondista, Sophiin milenec	tenor	Willi Brokmeier	Gustáv Papp	Ivo Žídek
Lazare Carnot, člen Výboru veřejného blaha	bas	Keith Engen	Ondrej Malachovský	Dalibor Jedlička
Denis Bayot, soused Courvoisierových	bas	Kurt Böhme	Štefan Janči	Karel Hanuš
Horace Bouchet, Sophiin přítel	tenor	Fritz Uhl	Peter Dvorský	Miroslav Kopp
Lodoïska Cerizier, Sophiina přítelkyně	soprán	…	Ružena Štúrová	Libuše Márová
Chloris Soucy, Sophiina přítelkyně	soprán	…	Sidónia Haljáková	Anna Bortlová
Crapart, delegát Bezpečnostního výboru	tenor	Donald Grobe	Arnold Judt	Miroslav Frydlewicz
Timoleon, Crapartův podřízený	tenor	Franz Klarwein	Pavol Gábor	Milan Karpíšek
Peau d'Âne (Oslí kůže), Crapartova podřízená	alt	Charlotte Berthold	Jaroslava Sedlářová	Ivana Mixová
Doucin, Crapartův podřízený	bas	…	Boris Šimanovský	Rudolf Jedlička
Dirigent:		Václav Neumann	Zdeněk Košler	Ladislav Slovák
Režie:		Günther Rennert	Branislav Kriška	Karel Jernek
Výprava:		Ita Maximowna	Ladislav Vychodil	Ladislav Vychodil
Kostýmy:		Ita Maximowna	Helena Bezáková	Olga Filipi

Děj opery

Děj opery se odehrává v bytě Courvoisierových v Paříži, v březnu roku 1794.

Jakobínský teror je v plném proudu. Manželé Courvoisierovi – přírodovědec a lékař Jérôme a jeho mnohem mladší manželka Sophie – a jejich soused, starý Denis Bayot, se dozvídají o zatčení Dantona. Jérôme odchází do Konventu. K Sophii přicházejí její přátelé Horace, Lodoïska a Chloris; spolu s Bayotem se společně radují z konce zimy a začátku jara, které bohdá přinese lepší časy. Poté čtou v novinách zprávu, že z girondinských poslanců uprchlých v zimě z Paříže byly nalezeny jen kosti. Byl mezi nimi i Claude Vallée, přítel Courvoisierových, kterého Sophie tajně milovala, ačkoli podvádět svého manžela – k němuž vždy cítila spíše úctu než lásku – nechtěla. Sophie je zprávou otřesena. Když je oknem slyšet průvod odsouzenců ke gilotině, uchýlí se do bytu již za mrtvého považovaný Claude Vallée, špinavý a roztrhaný. Zatímco její přátelé raději mizí, neboť styk s girondiny by je mohl stát život, Sophie Clauda vítá. Milenci si vyznávají lásku a chystají se uprchnout.

V tom se vrací Jérôme, který vypráví o odsouzení Dantona a Saint-Justa v Konventu na obžalovací řeč Robespierra. Nikdo se Robespierrovi nepostavil na odpor, znechucený Courvoisier se však na hlasování nechtěl podílet a z Konventu raději odešel. Je však nyní sledován, dokonce i jeho přítel a souset Bayot prý donáší policii. Sophie si s hrůzou uvědomuje, že Bayot byl přítomen, když se objevil Claude Vallée, a vysvětluje manželovi situaci. Courvoisier přítele vítá, ale Claude Jérômovi vyčítá, že se podílel na odsouzení girondistů. Jerome si všímá pouta mezi svou ženou a Claudem, přesto ukryje Clauda ve svém domově před zástupcem Výboru bezpečnosti (a někdejším zlodějem) Crapartem a jeho pomocníky, které uprchlého odsouzence hledají. Místo toho tedy jakobíni týrají Jérôma a jeho ženu. Lazare Carnot je sice z trápení vysvobodí, vyžaduje však po Courvoisierovi, aby vydal Valléeho a jasně se vyslovil pro stávající vládu. To Jérôme z morálních důvodů odmítá. Přesto mu Carnot předá dva průjezdní pasy a radu, aby se ženou ihned uprchli.

Claude se chvěje strachy. Jérôme mu předá svůj pas a hodlá jej nechat uprchnout se Sophií. Sophie však svůj pas roztrhá; rozhodla se zůstat s manželem. Claude prchá do bezpečí, zatímco Jérôme a Sophie v tichém objetí čekají na své zatčení.^[8][9]

Instrumentace

Tři flétny, tři hoboje, tři klarinety, tři fagoty; čtyři lesní rohy, tři trubky, tři pozouny, tuba; tympány, bicí souprava; harfa; celesta; xylofon; kytara; smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).^[10]

Nahrávka

V roce 1983 pořídil Československý rozhlas v Praze nahrávku opery, dosud nevydanou. Zpívají (Claude Vallé) Ivo Žídek, (Jérome de Courvoisier) Jaroslav Horáček, (Sophie de Courvoisier) Antonie Denygrová, (Lazare Carnot) Dalibor Jedlička, (Denis Bayot) Karel Hanuš, (Horace Bouchet) Miroslav Kopp (Lodoiska Cerizier) Libuše Márová, (Cloris Soucy) Anna Bortlová, (Crapart) Miroslav Frydlewicz, (Oslí kůže) Ivana Mixová. Sbor a orchestr Smetanova divadla v Praze řídí Ladislav Slovák.^[11][7]