Hrobařík malý

Hrobařík malý (Nicrophorus vespilloides) je nevelký brouk z čeledi mrchožroutovitých popsaný v roce 1784 Johannem Friedrichem Wilhelmem Herbstem.^[1]

Hrobařík malý
Hrobařík malý
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	členovci (Arthropoda)
Podkmen	šestinozí (Hexapoda)
Třída	hmyz (Insecta)
Podtřída	křídlatí (Pterygota)
Řád	brouci (Coleoptera)
Podřád	všežraví (Polyphaga)
Čeleď	mrchožroutovití (Siphidae)
Rod	hrobařík (Nicrophorus)
Binomické jméno
Nicrophorus vespilloides Herbst, 1784
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrobařík malý, obtěžkaný roztoči

Hrobařík malý, detail hlavy a štítu

Synonyma

• Nicrophorus altumi
• Nicrophorus aurora
• Nicrophorus borealis
• Nicrophorus fractus
• Nicrophorus hebes
• Nicrophorus oregonensis
• Nicrophorus pygmaeus
• Nicrophorus subfasciatus
• Nicrophorus subinterruptus
• Nicrophorus sylvaticus

Popis

Pestrý a vzhledný brouk je dlouhý 12–22 mm, hlava a štít jsou černé, přední okraj štítu však není brvitý na rozdíl od hrobaříka obecného. Na černých zkrácených krovkách je zdobení v podobě dvou příčných oranžových (někdy též žlutočervených) klikatých pruhů. Nohy jsou tlusté, černé a způsobilé k hrabání. Krátká tykadla a tykadlové paličky jsou hlavním sídlem velmi jemného čichu a zásadně černé, čímž se liší od příbuzného hrobaříka obecného (Necrophorus vespillo), který má tykadlové paličky oranžovočervené. Hrobaříci již na velkou vzdálenost ucítí drobnou mršinu (myš, pták, aj.) a slétají se k ní ze širokého okolí. Je-li mršina na sypkém podkladě, dokáží ji úplně podhrabat, takže ve velmi krátké době zmizí pod povrchem.

Rozmnožování

Probíhá na jaře a v létě, oba partneři se potkávají na mršině. Orientace je čichová, podpořená feromony vylučovanými na mršině samcem. Po mnohonásobné kopulaci s různými partnery zůstává po boji na mršině jediný pár, který ji za několik hodin pohřbí do šikmé půdní krypty. Poté vesměs po páření zůstává u mršiny jen samička. Ostatní brouci mršinu opustí a odletí. Samička pak vyhrabe komůrky – krypty, do kterých naklade vajíčka. Vylíhlé larvy se stěhují k mršině, lákány čichově a zvukem stridulujících imag. Zprvu jsou krmeny samičkou, později žerou do koule upravenou mršinu samy. Samička setrvává s larvami, dokud nejsou samy schopné přijímat potravu (obvykle přibližně do 5 hodin). O nezávadnost zahrabané potravy se také starají draví roztoči z rodu Parasitus (Gamasus), které si na svém těle přenáší téměř každý brouk. Roztoči takto donesení na tělech brouků se dostávají i na zahrabanou mršinu a chrání ji před nežádoucím napadením jiným hmyzem.

Výskyt

Od dubna do září především na mršinách malých zvířat. Ke kladení vajíček dochází na jaře a v létě. Kuklí se v zemi v okolí krypty. Přezimují vylíhlí brouci (imaga).

Stanoviště

Převážně zahrady, parky, smíšené lesy. Dává však přednost otevřené krajině. Podobně jako ostatní druhy tohoto rodu má vysoce vyvinutou péči o potomstvo, na které se podílejí obě pohlaví.

Rozšíření

Palearktická oblast od Evropy přes Rusko až do Asie – Írán, Kazachstán, Kyrgyzstán až po Mongolsko.

Ochrana

Není zákonem chráněný.