Hrobka Windisch-Graetzů
hrobka knížecí rodiny Windisch-Graetzů v Kladrubech From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Hrobka Windisch-Graetzů se nachází v kryptě pod kaplí Všech svatých a sakristií v Kladrubském klášteře v okrese Tachov. Krypta byla upravena za účelem pohřebiště šlechtické rodiny Windisch-Graetzů v letech 1874–1886. Hrobka je jako součást areálu bývalého kláštera benediktinů památkově chráněná,[1] je v majetku Českého státu a spravuje ji Národní památkový ústav. Není nepřístupná.[2]
Remove ads
Historie
Benediktinský klášter byl založen nad říčkou Úhlavkou v roce 1115 českým knížetem Vladislavem I.[3] V roce 1785 byl za josefinských reforem zrušen. O čtyřicet let později (1825) koupil v dražbě kladrubské panství pozdější polní maršál kníže Alfréd Windischgrätz (1787–1862)[4] a připojil ho ke svému majetku Štěkeň a Tachov.[pozn. 1]
Pohřební krypta původně určená pro mnichy byla zřízena koncem 17. století. Jako první zde byl pohřben řeholník Martin Damianus.[2] Zdejší benediktini bývali pohřbíváni v otevřených rakvích a jejich těla byla díky proudění vzduchu systémem průduchů přirozeně mumifikována. Rakve s ostatky mnichů byly na popud Alfréda II. Windisch-Graetze (1819–1876) přemístěny do dvou malých kobek na rajském dvoře, jednalo se o 135 rakví mnichů a tří opatů.[5] Krypta byla po vyklizení upravena jako hrobka knížecí rodiny.[5] Adaptace začala v roce 1874, ale především z důvodu zvýšené vlhkosti ve stěnách byla dokončena až v roce 1886 za Alfréda III. Windisch-Graetze (1851–1927).
V roce 1945 byl Windisch-Graetzům v Československu zkonfiskován majetek na základě Benešových dekretů. V roce 1979 byly ostatky mnichů z kobek vyzvednuty, roztříděny a přeneseny zpět do původní hrobky. Těla, která se dala identifikovat, byla uložena do malých dřevěných rakví, ostatní byla zpopelněna a uložena do uren.[2][5]
Remove ads
Kaple Všech svatých
|
MARITO. CARISSIMO. |
Kaple Všech svatých přiléhá ke klášternímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Vstupuje se do ní z jižní boční lodi kostela. Spolu s hrobkou byla jako pohřební kaple vysvěcena 22. července 1886.[7] V kapli jsou shromážděny a na svícnech na stěnách vystaveny stuhy ze smutečních věnců.[2] Před oknem se nachází pomník v podobě velkého sarkofágu s erbem, strany zdobí lví hlavy a tlapy. Navrhl ho Josef Kranner. Na přední straně je na černé desce zlatým písmem epitaf v latině (viz rámeček vpravo).
Pomník byl převezen z kostela svatého Václava v Tachově, původně ho ještě zdobilo sousoší.[6] Po schodišti, které na úrovni kaple obklopuje kované zábradlí se svícny doplněnými erbovními motivy (vlčí hlava s krkem), se schází ke kovovým dveřím, které zdobí erb Windisch-Graetzů a monogram W a za kterými se nachází vlastní hrobka. Naproti schodišti je na stěně namalovaný kříž a německý nápis na stuze: + Seelig • die • im • Herrn • sterben • ihre • Werke • folgen • ihnen • nach + Apoc • XIV • 13 •.[pozn. 2]
Kaple je obvykle přístupná jednou ročně na Noc kostelů.[10]
Remove ads
Seznam pohřbených
Celkem zde bylo pohřbeno 21 příslušníků rodu. Po dokončení hrobky v roce 1886 sem bylo na šesti pohřebních vozech přivezeno třináct rakví s ostatky Windisch-Graetzů z původní rodinné hrobky v kostele svatého Václava v Tachově.[2][11] Smuteční průvod vyrazil z Tachova 16. října 1886, projel obcemi Trnová, Tisová, Holostřevy a Benešovice. Cestou vyzváněly zvony.[12] Rakve jsou umístěny v betonových regálech,[2] u některých jsou zvlášť uloženy urny se srdcem a vnitřnostmi, které byly odděleny při balzamování těl. Poslední uložení ostatků do hrobky proběhlo v roce 1933.
Chronologicky podle data úmrtí
V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[13][14] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Windisch-Graetzů, žlutě jsou vyznačeny přivdané manželky, pokud zde byly pohřbeny. Zeleně jsou vyznačeny osoby, jejichž ostatky byly převezeny z Tachova.[15][16][17] Červeně jsou zvýrazněna knížata. Rod má mytické předky, kteří žili snad už v 11. století. V roce 1551 byli Windisch-Graetzové přijati do stavu říšských svobodných pánů (s titulem zu Waldstein und im Thal), v roce 1557 byli povýšeni do hraběcího stavu a v roce 1658 do říšského hraběcího stavu.[18][19] Zde jsou generace počítány od Konráda I. († 1339), který je prokazatelně doložen v roce 1299.[18][20] U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.
.jpg)
.jpg)
Rozmístění rakví
Čísla nad jménem odpovídají pořadí úmrtí podle předchozí tabulky. Nápisy jsou latinsky a vycházejí z fotografií.[44]
Pravá přední strana.
Pravá zadní stěna.
Levá přední strana.
Levá zadní stěna (ostatky mnichů).
Příbuzenské vztahy pohřbených
Následující schéma znázorňuje příbuzenské vztahy. Červeně orámovaní byli pohřbeni v hrobce, arabské číslice odpovídají pořadí úmrtí podle předchozí tabulky. Římské číslice představují pořadí manžela nebo manželky, pokud někdo uzavřel sňatek více než jednou. Modře je vyznačen Ludwig Alfred Viktorin Windisch-Graetz (1882–1968), kníže a hlava rodu v letech 1927–1928. Tučně jsou vyznačena knížata z Windisch-Graetze. Vzhledem k účelu schématu se nejedná o kompletní rodokmen Windisch-Graetzů.[14]
| Leopold Karel z Windisch-Graetze 1718–1746 | Marie Antonie z Khevenhülleru 1726–1746 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| I. Marie Josefa Erdődy de Monyorókerék et Monoszló 1750–1777 | 2. Josef Mikuláš z Windisch-Graetze 1744–1802 | 3. II. Marie Františka Leopoldina z Arenbergu 1751–1812 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Josef Ludvík z Windisch-Graetze 1769–1791 | 1. Karel Raimund z Windisch-Graetze 1767–1791 | 7. Alfred I. Candidus z Windisch-Graetze, 1. kníže 1787–1862 | 5. Marie Eleonora ze Schwarzenbergu 1796–1848 | Adelheid Aglaja z Windisch-Graetze 1788–1806 | Karel Vilém z Auerspergu 1782–1827 | Žofie Ludovika z Windisch-Graetze 1784–1848 | Karel z Löwenstein-Wertheim-Rosenbergu 1783–1849 | Eulalie Flora z Windisch-Graetze 1786–1812 | Weriand Alois z Windisch-Graetze, kníže II. linie 1790–1867 | Marie Eleonora z Lobkowicz 1795–1876 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| 4. Aglaja Eleonora z Windisch-Graetze 1818–1845 | 9. Alfred II. Mikuláš z Windisch-Graetze, 2. kníže 1819–1876 | 6. Hedvika z Lobkowicz 1829–1852 | 8. Leopold Viktorin z Windisch-Graetze 1824–1869 | 17. August Josef Mikuláš z Windisch-Graetze 1828–1910 | 15. Vilemína z Nostitz-Rokitnitz 1827–1897 | 16. Ludvík Josef Mikuláš z Windisch-Graetze 1830–1904 | 18. Valerie Dessewffy de Csernek et Tárkö 1843–1912 | Matylda Eleonora z Windisch-Graetze 1835–1907 | Karel Vincenc z Windisch-Graetze 1821–1859 | Hugo Alfréd z Windisch-Graetze, kníže II. linie 1823–1904 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| 21. Marie Gabriela z Auerspergu 1855–1933 | 20. Alfred III. August z Windisch-Graetze, 3. kníže 1851–1927 | Marie Eleonora z Windisch-Graetze 1855–1935 | Vilém z Hoensbrochu 1849–1922 | 10. Ferdinand z Windisch-Graetze 1859–1879 | 12. Pavel Emil z Windisch-Graetze 1876–1881 | Ludwig Alfred Viktorin z Windisch-Graetze, 4. kníže 1882–1968 | Marie Elisabeth Natalie Széchényi de Sárvár-Felsövidék 1887–1972 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| 11. Alfréd z Windisch-Graetze 1879–1880 | 19. Vincenc Alfréd z Windisch-Graetze 1882–1913 | Marie Hedvika z Windisch-Graetze 1878–1918 | Frigyes Szapáry de Muraszombath 1869–1935 | 14. Christiana Marie z Windisch-Graetze 1881–1895 | Agnes Mathilde z Windisch-Graetze 1884–1969 | Adolf Maria Thun und Hohenstein 1880–1957 | 13. Vilemína z Windisch-Graetze 1885–1886 | Maria-Aglaë z Windisch-Graetze 1887–1961 | Karl Apponyi de Nagy-Appony 1878–1959 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads