Ignác Cornova

Ignác Cornova (25. července 1740 Praha – 25. července 1822 Praha) byl český jezuitský kněz, historik kritické osvícenské orientace, básník, pedagog a člen zednářské lóže.

Ignác Cornova
Narození	25. července 1740 Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	25. července 1822 (ve věku 82 let) nebo 22. července 1822 (ve věku 81 let) Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení	Malostranský hřbitov
Alma mater	Univerzita Palackého v Olomouci
Povolání	historik, spisovatel, vysokoškolský učitel, filozof a básník
Zaměstnavatel	Univerzita Karlova
Nábož. vyznání	katolicismus
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Podpis Ignáce Cornovy

Život

Dráhu jezuity začal studiem na Akademickém gymnasiu v Klementinu na Starém Městě ve školním roce 1756–1757, odkud přestoupil na studijní pobyty do Březnice ve školním roce 1759–1760 a do Olomouce na školní roky 1760–1764, kde dále pokračoval ve studiu filozofie, teologie a jazyků.

Od roku 1762 učil na jezuitském gymnáziu v Brně, v letech 1771–1772 v Chomutově a ve školním roce 1772–1773 v Klatovech. Roku 1784 se vrátil do Prahy, učil na Akademickém gymnasiu v Klementinu a současně v téže budově až do roku 1795 přednášel všeobecné dějiny na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Když byl udán za své sympatie k Francouzské revoluci a osvícenství, bylo mu zakázáno přednášet.^[1] Podle jiné verze byl již natolik nemocen, že přednášet nedokázal .^[2] Poté se věnoval badatelské práci a přednášel soukromě. Roku 1776 byl přijat do zednářské lóže "U tří korunovaných sloupů".

Byl zakládajícím členem Královské české učené společnosti.

Byl pohřben na Malostranském hřbitově I. ^[3]

Dílo

Především psal historické spisy a překládal z latiny a francouzštiny. Napsal první monografii o Bohuslavu Hasištejnském z Lobkowicz. Věnoval se také psaní učebnic pro střední školy a divadelních her. Napsal mimo jiné knížku O výchově sirotků zednářských, která byla v českém překladu vydána teprve roku 1923.^[4]