Il trittico
operní trilogie Giacoma Pucciniho From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Triptych (v italském originále Il trittico) je soubor tří tematicky kontrastních jednoaktových oper Giacoma Pucciniho (poprvé uvedený v New Yorku v roce 1918).
Zatímco Il tabarro – Plášť představuje veristické drama o žárlivosti, Sestra Angelika je založena na lyrickém příběhu s tragickým vyústěním a Gianni Schicchi je pak jedinou Pucciniho operou buffa.
Opery nemají stejného libretistu. Zatímco k první opeře jej napsal Giuseppe Adami, zbylých dvou děl se ujal Giovacchino Forzano.
Remove ads
Tematická spojení mezi jednotlivými částmi Triptychu
Přes odlišný charakter jednotlivých oper, lze mezi nimi určit najít i něco, co všechna díla spojuje. Za první jakýsi jednotící prvek lze označit motiv smrti na jevišti, byť pokaždé je v příběhu podán jinak (jednou tragicky, jednou mesianisticky, jednou komicky).[1] Rovněž je si možné povšimnout toho, že pokaždé je v operách nastíněn určitý závažný morální problém. Zatímco v Plášti se jedná o žárlivost a neschopnost vyrovnat se ze situací manželské nevěry jinak než drastickou vraždou, v Sestře Angelice jde o spáchání sebevraždy v důsledku tragického zjištění (smrti odloženého dítěte), v posledním příběhu je zesměšněn problém lakoty a chamtivosti rodiny nad smrtelným ložem příbuzného.[2]
Remove ads
Z inscenační historie
Skladatel si sice přál, aby se tyto opery hrály vždy spolu a to i pořadí, v jakém určil, to se dnes však mnohdy nedodržuje. Zvláště nejznámější a nejoblíbenější z této trojice, komická opera Gianni Schicchi (s velmi známou sopránovou árií "O mio babbino caro"), bývá mnohdy inscenována i v kombinaci s operou úplně jiného autora (např. s Leoncavallovými Komedianty[3]).
V poslední inscenaci Slovenského národního divadla (přenesené pak též do Národního divadla Moravskoslezského) je pak pořadí prvních dvou oper z inscenačního záměru přehozeno.[4]
Remove ads
Reference
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads