Imre Kertész

Imre Kertész, maďarsky Kertész Imre (9. listopadu 1929, Budapešť – 31. března 2016,^[1] Budapešť), byl židovsko-maďarský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2002. Cenu získal jako první Maďar v historii. Hlavním tématem jeho románů je pronásledování Židů během holocaustu. K jeho nejznámějším dílům patří jeho první román Člověk bez osudu (1975).^[2]

Imre Kertész
Imre Kertész v roce 2007 v Szegedu
Narození	9. listopadu 1929 Budapešť
Úmrtí	31. března 2016 (ve věku 86 let) Budapešť
Příčina úmrtí	Parkinsonova nemoc
Místo pohřbení	Hřbitov Kerepesi
Povolání	spisovatel, překladatel, romanopisec, novinář, scenárista a dramatik
Stát	Maďarsko Maďarsko
Alma mater	Madách Imre High School (do 1948)
Témata	holokaust
Významná díla	Člověk bez osudu Likvidace
Ocenění	Cena Milána Füsta (1983) Cena Tibora Déryho (1989) Literaturpreis des Landes Brandenburg (1995) Márai Sándor-díj (1996) Cena Jeanette Schockenové (1997) … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Albina Vas (do 1995) Magda Ambrus (1996–2016)
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Kvůli svému židovskému původu byl Kertész v roce 1944 deportován přes Auschwitz-Birkenau do koncentračního tábora Buchenwald. Při projevu během udílení Nobelovy ceny formuloval svůj přístup k holocaustu takto: "V mém psaní holocaust nikdy nemůže být zmiňován v čase minulém. Já jsem v holocaustu rozpoznal jistý stav člověka, konečnou stanici velkého dobrodružství, do níž dospěl evropský člověk se svou dva tisíce let budovanou etickou a morální kulturou za zády."^[3] V roce 1948 složil maturitní zkoušku a posléze začal pracovat jako novinář v deníku Világosság.^[4] když list v roce 1950 přezvali komunisté, byl vyhozen. Živil se psaním divadelních her a muzikálů, později i překládáním. Překládal do maďarštiny mj. Friedricha Nietzscheho, Sigmunda Freuda, Eliase Canettiho či Ludwiga Wittgensteina. Při představování českého překladu svého románu Kadiš za nenarozené dítě navštívil v roce 1998 i Prahu. V letech 2002–2012 žil převážně v Berlíně, teprve v roce 2012, již postižen Parkinsonovou nemocí, se vrátil do rodné Budapešti, kde také roku 2016 na následky svého onemocnění zemřel.^[5]

České překlady

• Kadiš za nenarozené dítě (Kaddis a meg nem született gyermekért, 1990, česky 1998 v překladu Dany Gálové, ISBN 80-86202-21-6)
• Člověk bez osudu (Sorstalanság, 1975, česky 2003 v překladu Kateřiny Pošové, ISBN 80-200-1063-7)
• Fiasko (A kudarc, 1988, česky 2005 v překladu Kateřiny Pošové, ISBN 80-200-1299-0)
• Likvidace (Felszámolás, 2003, česky 2006 v překladu Dany Gálové, ISBN 80-200-1427-6)
• Někdo jiný. Kronika proměny (Valaki más. A változás krónikája, 1997, česky 2013 v překladu Adély Gálové, ISBN 978-80-87497-06-7)