Inferno (román Augusta Strindberga)

Inferno je autobiografická próza švédského spisovatele Augusta Strindberga napsaná mezi květnem a červnem 1897. Název díla odkazuje na Danta Alighieriho a jeho zobrazení pekla v první části Božské komedie.^[1][2]

Inferno
Autor	August Strindberg
Země	Švédsko
Jazyk	francouzština
Žánr	autobiografický román
Datum vydání	1898
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kniha volně navazuje na Strindbergovu autobiografickou tvorbu, kam patří romány Syn služky (1886–1887) a Bláznova obhajoba (1893).^[2]

Děj

Román je psán v první osobě a vypravěčem je sám August Strindberg.^[3] Útržkovitě, místy až v podobě deníkových zápisků, popisuje svůj život mezi lety 1894–1896, kdy po rozchodu s manželkou žije osaměle v Paříži. Zde se intenzivně věnuje alchymistickým experimentům a snaží se dokázat, že síra není elementární prvek. Během experimentů se fyzicky zraní a pod tíhou dluhů a stresu se dostane do nemocnice sv. Ludvíka.

Po propuštění zažívá krátké období úspěchu, když je jeden z jeho vědeckých objevů uznán, a začíná znovu psát. Jeho psychické potíže ho však opět doženou; cítí se pronásledován neviditelnými silami a ovládán magií. V knize rozsáhle popisuje nadpřirozené jevy (uhlíky připomínající sochy, vymodelovaný obličej na polštáři, záhadné zvuky, číselná symbolika), které v něm zanechávají silný dojem. Ve snaze uniknout své paranoii odjede z Paříže do Dieppe. Jeho duševní stav se však nezlepšuje.

Později odjíždí do Rakouska, kde tráví čas se svou dcerou a příbuznými manželky. Když vycítí, že zde není příliš vítaný, vrací se do Švédska, kde se postupně zotavuje a rozhodne se k napsání Inferna.

Obsah a témata

Text psaný v ich–formě zachycuje období autorovy osobní a tvůrčí krize z let 1894–1896. V této době se Strindberg rozváděl se svou druhou manželkou Fridou Uhl a žil převážně v levných pařížských hotelech. Zároveň se začal odklánět od svého dřívějšího ateismu a věnoval se úvahám o metafyzickém smyslu existence. Zajímal se o alchymii, okultismus a různé mystické směry a postupně se přikláněl k náboženskému výkladu světa.^[1][4]

Autor v té době konzumoval značné množství alkoholu a experimentoval s drogami, což se odrazilo na jeho zdravotním stavu. Postupně se u něj objevovaly projevy nervového vyčerpání, halucinací a paranoidních představ, v nichž se domníval, že je sledován nebo pronásledován neznámými silami.^[1][4]

V románu se objevují četné odkazy na dílo Danta Alighieriho i na spisy švédského mystika Emanuela Swedenborga, jejichž prostřednictvím Strindberg interpretuje vlastní zkušenosti. Inferno tematizuje chápání pozemského života jako podoby „pekla“, v němž člověk symbolicky prochází procesem očištění.^[1][4]

Literární význam

Inferno představuje ve Strindbergově tvorbě významný mezník. Je považováno za klíčový text pro pochopení autorova duchovního a uměleckého obratu na přelomu 19. a 20. století. Strindberg po krizi definitivně opouští realisticko–naturalistickou poetiku a přechází k expresionismu a symbolismu.^[1][2]

Dílo je často vnímáno jako předzvěst literárního modernismu. Inferno totiž není autorovým deníkem, jak by se mohlo zdát; je silně stylizované a zčásti fiktivní.^[2]

Jazyk knihy

Strindberg napsal Inferno francouzsky, protože usiloval o mezinárodní literární uznání. Francouzštinu však neovládal zcela plynně, což se projevilo v textu různými gramatickými a syntaktickými nepřesnostmi. Ty komplikovaly následné revize i pozdější překlady a vedly k tomu, že některé původní autorovy záměry se při úpravách vytratily.^[5]

České překlady

První a dosud jediný český překlad románu Inferno je z roku 1998. Přeložil jej Zbyňek Černík, který při práci vycházel nejen z francouzského originálu, ale i pozdějšího švédského překladu.