Inkolát

From Wikipedia, the free encyclopedia

Remove ads

Inkolát (z lat. incola, usedlý obyvatel), někdy také indigenát, byl pojem středoevropského, českého a rakouského stavovského práva a označoval příslušnost mezi plnoprávné domácí šlechtické rody, jakousi středověkou obdobu šlechtického občanství.

Inkolát zařazoval svého nositele mezi „zemskou šlechtu“ v zemích České koruny (kromě obojí Lužice) a v Rakousku; opravňoval mimo jiné k nabývání deskových statků, tj. významných nemovitostí. Teprve držitel takového statku byl oprávněn účastnit se zemských sněmů a ucházet se o zemské úřady.

Inkolát se získával narozením nebo výslovným udělením, o němž v Čechách od korunovace Jana Lucemburského roku 1310 až do stavovského povstání roku 1618 rozhodoval výhradně Český zemský sněm.[1] Od Obnoveného zřízení zemského (1627) jej udílel panovník. Se zrušením stavovského zřízení v Rakousku roku 1848 ztratil inkolát praktický význam.

Remove ads

Příklady získání českého inkolátu

Další informace Český inkolát, Rok získání ...

Příklady získání moravského inkolátu

Další informace Rakouský inkolát, Rok získání ...

Příklady získání rakouského inkolátu

Další informace Rakouský inkolát, Rok získání ...

Příklady získání uherského indigenátu

Další informace Uherský indigenát, Rok získání ...

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads