Isabella d'Este

Isabella d'Este (18. května 1474 Ferrara – 13. ledna 1539 Mantova), markýza z Mantovy, byla významná postava italské renesance a jedna z nejvýznamnějších postav tehdejší politiky a kultury.

Izabela Estenská
Narození	18. května 1474 Ferrara
Úmrtí	13. února 1539 (ve věku 64 let) Mantova
Místo pohřbení	Kostel sv. Pavly v Mantově
Povolání	saloniérka a sběratelka umění
Choť	František II. Gonzaga (od 1490)[1]
Děti	Federico II. Gonzaga[2] Eleonora Gonzagová z Rovere Herkules Gonzaga Ferdinand I. Gonzaga Hypolita Gonzagová Livia (Paola) Gonzaga … více na Wikidatech
Rodiče	Ercole I. d'Este, vévoda z Ferrary[2] a Eleonora Neapolská, vévodkyně z Ferrary[2]
Rod	Estenští a Gonzagové
Příbuzní	Beatrix d’Este, Alfonso I. d'Este, Ferdinand Estenský, Julius Estenský, Zikmund Estenský, Hipolyt I. Estenský a Lucrezia d'Este (sourozenci) Markéta Bavorská (manželova matka) Ludvík Gonzaga, vévoda z Nevers, Vilém I. Gonzaga, František III. Gonzaga, Bedřich Gonzaga, Isabella Gonzaga[2], Alessandro Gonzaga a Emilia Cauzzi Gonzaga (vnoučata)
Funkce	regentka
Znak
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tizianův portrét Isabelly

Život

Isabella d'Este se narodila ve Ferraře Eleonoře a Herkulovi d'Este (Estenští patřili mezi nejstarší a nejtradičnější severoitalské rodiny). Isa znamená „stejně“ a bella „krásná“; stejně krásná, elegantní a šarmantní měla zůstat celý život. Měla o rok mladší sestru Beatrice a bratra Alfonsa. Děti po matce podědily lásku k hudbě – po večeři muzicírovala obě děvčátka na klavichord při světle svící se svou matkou – ta hrála na harfu. Isabela měla přirozený talent pro veškerý druh pohybu – především pro tanec. Po celý život byla známa vytříbenou grácii, kterou neztrácela ani ve stáří.

Isabela se vdala za Francesca Gonzagu – markrabího v Mantově, generála v benátské armádě. Jako první přivedla – ke svému obrovskému zklamání – na svět děvčátko. Celkem měla tři dcery: Eleonoru, Ippolitu a Livii, ke kterým neměla dobrý vztah. Nejstarší dceři dovolila, aby se provdala, ostatní musely přijmout závoj a strávit život za klášterními zdmi.

Zemřela v únoru 1539. Dosáhla všech cílů, které si vytkla – byla ctěná básníky i spisovateli, malíři jako Tizian a Mantegna ji zvěčnili svým uměním, byla obdivovanou přítelkyní králů a císařů, okouzlila i papeže.