Soča

Soča (italsky Isonzo) je řeka ve Slovinsku a v Itálii (oblast Furlansko-Julské Benátsko). Je 136 km dlouhá. Povodí má rozlohu 3 500 km².

Soča
Soča poblíž Kobaridu
Základní informace
Délka toku	136 km
Plocha povodí	3500 km²
Průměrný průtok	135 m³/s
Světadíl	Evropa
Pramen
Trenta 46°24′43″ s. š., 13°43′21″ v. d. 1100 m n. m.
Ústí
Terstský záliv 45°43′29″ s. š., 13°33′22″ v. d. 0 m n. m.
Protéká
Slovinsko Slovinsko Itálie Itálie (Furlansko-Julské Benátsko)
Úmoří, povodí
Středozemní moře, Jaderské moře
Geodata
OpenStreetMap	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Průběh toku

Pramen řeky Soča

Pramení ve výšce 876 m n. m.^[1] v Julských Alpách nedaleko obce Trenta pod horou Jalovec, ve Slovinsku. Pramen řeky bývá označován jako Izvir Soči a tvoří ho podzemní jezírko do kterého se sbírá voda z úbočí hor Jalovec, Šite, Travnik a Mojstrovka^[1] a má charakteristicky tyrkysové zbarvení^[2], které má i další tok řeky. Je dáno především velkým množstvím rozpuštěného uhličitanu vápenatého, který ovlivňuje lom světla^[1]. U města Gorica protéká přes státní hranici do Itálie a zároveň také do Benátské nížiny. Ústí do Terstského zálivu Jaderského moře.

Velika korita

Vodní stav

Zdroj vody je sněhový a dešťový. Vodnatost řeky je nejvyšší na jaře a na podzim, nejmenší naopak v létě a v zimě. Průměrný roční průtok vody činí 135 m³/s.

Využití

Jedna z četných lávek pro pěší přes Soču

Na řece bylo vybudováno několik vodních elektráren. Na dolním toku je možná vodní doprava. Peřeje na horním toku u Bovce jsou vyhledávané vodáky z celého světa. Dělí se na několik částí s různou obtížností. V Bovci je větší množství půjčoven vodáckého vybavení a provozuje se tu komerční rafting. Kaňon Velika Korita, kterým řeka protéká, je vyhledávanou atrakcí mezi turisty.

Řeka patří mezi vyhlášené revíry pstruha mramorovaného. Právě zde jsou realizovány mezinárodní projekty pro zachování genetické čistoty tohoto druhu.^[3]

Během let 1900- 1906 se 31 km údolí řeky Soča stalo trasou železniční trati Jesenice - Gorice - Terst, která byla vybudována jako součást železničního spojení mezi českými zeměmi a Jadranem. Železnice opouští údolí Soči v místech, kde řeku překlenuje Solkanský most, považovaný za největší zděný obloukový most na světě^[4].

Historie

Související informace naleznete také v článku Bitvy na Soči.

V době 1. světové války v letech 1915–17 došlo v údolí řeky k těžkým bojům mezi italským a rakousko-uherským/německým vojskem. Celkem došlo ke 12 bitvám, ve kterých se italským vojskům nepodařilo prorazit obranu protivníka. Sočské boje zaznamenaly jen malé pohyby frontové linie. Velmi významný podíl na udržení obrany proti italským útokům měly jednotky z českých zemí, které tu prokázaly velké hrdinství.^[5] Až po ofenzivě 24. října 1917 se díky německým posilám podařilo prolomit frontu a zahnat italské vojsko sto kilometrů na západ směrem k řece Piavě.

Kultura

Film

Ve filmu Letopisy Narnie: Princ Kaspian je využita ke ztvárnění řeky Beruny.

Literatura

Mezi prvními cestujícími po trati údolím Soče byl i Josef Svatopluk Machar. O dojmu z řeky i údolí podává zprávu ve své knize fejetonů Řím.^[6]

„

Objevila se říčka. Vine se dole mezi bílými balvany. Modrozelená jako malachit, luzná jako pohádka – Soče, Isonzo! Není snad krásnější řeky na světě. Vine se jako hravý had, hrá si bez ohledu, pozoruje-li ji někdo čili nic, poskakuje, padá, šplouchá - šťastna sama sebou a pro sebe. Člověk by se nedivil, kdyby najednou v ní spatřil bílá těla rusalek … Vísky, které při ní leží, mají několikapatrové, kamenné domky bez omítky, s malými okny, vypadají jako drobné hrady. Místy objeví se cypřiš, dítě jihu. A nebe bez mraku a barevné jak ta malá Soče.

“