Ivan Mrkvička

Ivan Mrkvička (bulharsky Иван Мърквичка, původním jménem Jan Václav Mrkvička^[1]; 23. dubna 1856 Vidim^[2] – 16. května 1938 Praha^[3]) byl český malíř, který aktivně přispěl k uměleckému životu v Bulharsku, nově osvobozeném od turecké nadvlády, na konci 19. a počátku 20. století. Je považován za jednoho ze zakladatelů bulharského moderního malířství.^[1][4]

Ivan Mrkvička
Ivan Mrkvička: Autoportrét (1926)
Narození	23. dubna 1856 Vidim Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	16. května 1938 (ve věku 82 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Hřbitov Malvazinky
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Mnichově Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	malíř, učitel a básník
Děti	Ivan Ivanov Mărkvička
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrob Jana Václava Mrkvičky na hřbitově Malvazinky v Praze

Život a dílo

Narodil se v obci Vidim nedaleko Dubé, studoval na Akademii výtvarných umění v Praze a na mnichovské akademii. Mrkvička přišel do Plovdivu v roce 1881 na pozvání vlády tehdejší Východní Rumelie. Zde působil jako učitel kreslení na gymnáziu.^[5] Spolupracoval s nejvýznamnějšími kulturními osobnostmi ve městě - Ivanem Vazovem, Konstantinem Veličkovem, Petko Karavelovem, Petko Slavejkovem.

Mrkvička uspořádal svou první samostatnou výstavu v roce 1886 a podílel se na dvou společných výstavách s Antonem Mitovem. Během jeho období v Plovdivu vytvořil některé ze svých nejznámějších děl: Sakadžii (1886), Cikánská veselice (1887), Prodavač drůbeže (1887), Tržiště v Plovdivu (1883, 1888) a další.

V roce 1889 se usadil v Sofii, v roce 1896 byl jedním ze zakladatelů Národní akademie umění.^[6] Do Plovdivu se krátce vrátil v roce 1892, aby se zúčastnil na speciální výstavě v hlavním pavilonu Plovdivských veletrhů. Na výstavě představil 15 obrazů, včetně Ulice v Plovdivu, a sochu s názvem Bulharsko - patron zemědělství a řemesel. Byl také autorem oficiálního plakátu výstavy.

Mrkvička výborně zvládal klasické malířské a kreslířské techniky a jeho tvorba byla konzervativní, ač se blížil k českému symbolismu^[7]. Nejvýznamnější úspěchy dosáhl v zachycení každodenního života, ale maloval také obrazy s historickými náměty a je autorem mnoha vysoce kvalitních portrétů (např. cara Ferdinanda I. nebo carevny Eleonory).^[8] Byl jedním z tvůrců tehdejšího znaku Bulharska^[9] a znaku Sofie.^[10] V roce 1918 se stal členem Bulharské akademie věd.

Z Bulharska se vrátil zpátky do Čech v roce 1921. Zde se věnoval hlavně malování portrétů, mimo jiné i významných politiků (např. Přemysla Šámala, Karla Baxy, Václava Klofáče).^[4]

Ivan Mrkvička zemřel v Praze 16. května 1938.

Řadu Mrkvičkových obrazů vlastní Sofijská městská galerie a Národní galerie v Praze^[7].

Galerie

• 
  Žena ze Smileva (1931)
• 
  Žena ze Smileva (1931)
• 
  Tři sestry: Moesie, Thrákie a Makedonie (1915)
• 
  Dušičky (1890)
• 
  Tržiště v Plovdivu (1888)
• 
  Račenica