Ján Fadrusz

János (Ján) Fadrusz, křtěn Ján Evangelista Fadrusz (Fadrusz Evangelista János) (2. září 1858, Bratislava, Slovensko^[1] – 25. října 1903, Budapešť, Maďarsko) byl maďarský sochař^[2]. Jeho zaměřením byl klasicistní pomníkový směr.

Ján Fadrusz
Ján Fadrusz
Narození	2. září 1858 Bratislava
Úmrtí	25. října 1903 Budapešť
Místo pohřbení	Hřbitov Kerepesi
Národnost	maďarská
Alma mater	Akademie výtvarných umění ve Vídni (1888–1891)
Povolání	sochař
Ocenění	rytíř Řádu Františka Josefa
Nábož. vyznání	katolická církev
Choť	Anna Deréky
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se na Zámocké ulici v Pálffyho dvoře, v chudých poměrech. Vyučil se zámečníkem, ve volných chvílích maloval a kreslil. Studoval na řezbářské škole v Uhrovci s podporou městského magistrátu. Výtvarně nadaného chlapce (1883 – reliéf Asverus) se ujal archivář J. A. Batka a dopomohl mu ke studiu na vídeňské akademii. Na základě doporučení Viktora Tilgnera v roce 1885 dostal stipendium 1. Prešporské spořitelny.

Po absolvování akademie vytvořil v Bratislavě sérii akademicky rutinovaných bust (Jakub Palugyai, Laforest – sbormistr), ale prorazil až svým Kristem na kříži v roce 1892 v Blumentálském kostele, za kterého dostal Munkácsyho cenu (práce podle ukřižovaného modelu i vlastního ukřižování).

Socha Marie Terezie v Bratislavě, která přinesla autorovi slávu, byla zničena v říjnu 1921

V roce 1893 si v Budapešti otevřel sochařský ateliér a věnoval se portrétnímu a monumentálnímu sochařství (sochy Ľudovíta Tisza, Mikuláše Vešeléniho a jezdecká socha Matyáše Korvína v Kluži a mnohá jiná díla). Panovník mu udělil rytířský kříž Řádu Františka Josefa a Řád železné koruny třetí třídy. Čestný doktorát mu udělila Klužská univerzita.

Několik prací z jeho mládí (portréty a figurální kompozice) je většinou v galerii města Bratislavy. Jako 45letý zemřel v Budapešti, kde je i pohřben.