Jacobus Gallus

Jacobus Gallus (též latinsky Jacobus Gallus Carniolus, německy Jacob Handl či Jacob Handl-Gallus, slovinsky Jakob Petelin Kranjski, 3. července 1550 Ribnica – 18. července 1591 Praha) byl pozdně renesanční hudební skladatel slovinského původu, představitel protireformačního směru.

Jacobus Gallus
Jacobus Gallus
Základní informace
Narození	3. července 1550 nebo 31. července 1550 Ribnica
Úmrtí	18. července 1591 Praha
Povolání	hudební skladatel a zpěvák
Nástroje	varhany a hlas
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a činnost

Pamětní deska na Anenském náměstí v Praze

Narodil se v Kraňsku, část dnešního Slovinska, jež se latinsky nazývá Carniola, odkud pochází jeho přízvisko „Carniolus“. Latinské příjmení Gallus (i německé Handl/Händl) zase odkazuje na jeho rodné příjmení Petelin – kohout.

Vzdělání získal v cisterciáckém klášteře Stična. Rodný kraj opustil mezi lety 1564 a 1566, a poté cestoval po Rakousích. Nějaký čas žil v dolnorakouském benediktinském opatství v Medlíku, v roce 1574 krátce působil v císařské dvorní kapele ve Vídni. Poté přesídlil do Olomouce, kde se stal biskupským kapelníkem (v letech 1579 nebo 1580 a 1585 ve službách Stanislava II. Pavlovského). Z jeho pobytu u biskupského dvora v Kroměříži se dochovalo několik skladeb, které jsou dnes uloženy v hudebním archivu Kroměřížského zámku.

Od roku 1586 až do konce svého života pak působil v Praze jako kantor a kapelník v kostele svatého Jana Křtitele na zábradlí.

Jacobus Gallus Carniolus zemřel 18. července 1591 v Praze. Na domě na nároží Anenského náměstí a ulice Na zábradlí je pamětní deska s jeho podobiznou a následujícím latinským nápisem:

„IACOBUS GALLUS CARNIOLUS HOC LOCO CANTOR MDLXXXVI-MDXCI“

Dílo

Tenorový part moteta Ecce quomodo moritur iustus.

Gallus byl plodným skladatelem, je autorem více než pěti set prokázaných skladeb. Tvořil ve smíšeném (eklektickém) stylu, v němž kombinoval vlivy pozdně renesanční franko-vlámské školy a benátské školy (užívání vícesborové techniky zvané coro spezzato), a užití starších technik spolu s moderními, a to v jak oblasti duchovní, tak světské vokální polyfonie. Jen zřídka používal techniku cantus firmus, základního nápěvu s dlouhými notovými hodnotami. Do hudebních děl vnášel básnickou invenci, hudebně melodické figury, neboť byl i talentovaným básníkem, překladatelem a upravovatelem cizích zdrojů. Ukázkou mistrovského propojování formálních struktur s obsahovými nápady, a tedy i senzitivity při hudebním vyjádření religiózního textu, může být jeho pětihlasé chromatické moteto Mirabile mysterium.^[1]

Naproti tomu jedna z jeho poměrně prostých skladeb Ecce quomodo moritur justus (Kniha Izajáš 57:1-2), byla dlouho používána v rámci katolické liturgie. Její motiv později použil Georg Friedrich Händel ve své pohřební písni The Ways of Zion Do Mourn, a píseň se stala oblíbeným smutečním motetem v protestantském prostředí.

Jeho nejvýznamnějším počinem je šestidílná sbírka 374 motet Opus musicum z roku 1587. Obsažené skladby mohly pokrýt potřeby celého liturgického roku. Moteta byla vytištěna v Praze v tiskárně Jiřího Nigrina, který rovněž opublikoval 16 z jeho 20 dochovaných mší.

Jeho světská tvorba, asi 100 krátkých skladeb, byla publikována ve sbírkách Harmoniae morales (Praha, 1589 a 1590) a Moralia (Norimberk, 1596). Některé z těchto děl byly madrigaly v latině, což je poměrně neobvyklý jazyk pro tuto hudební formu (většina madrigalů byla v italštině), dále pak písně v němčině, popř. rozličné drobné vokální skladby rovněž v latině.