Jacques Hadamard

Jacques Salomon Hadamard [žak salomon adamár] (8. prosince 1865 Versailles, Francie – 17. října 1963 Paříž) byl francouzský matematik a profesor na univerzitě a polytechnice v Paříži, člen Francouzské akademie věd a mnoha dalších. Zabýval se teorií čísel (dokázal asymptotický zákon o rozložení prvočísel), teorií diferenciálních rovnic a teoretickou mechanikou. Zpracoval teorii celých analytických funkcí a ovlivnil vývoj funkcionální analýzy.

Jacques Hadamard
Narození	8. prosince 1865 Versailles
Úmrtí	17. října 1963 (ve věku 97 let) Paříž
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise (48°51′35″ s. š., 2°23′28″ v. d.)
Alma mater	École normale supérieure Lyceum Ludvíka Velikého Lyceum Karla Velikého
Povolání	matematik, profesor, výzkumník a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatel	Univerzita v Bordeaux (1893–1897) Francouzská kolej (1909–1937) Pařížská univerzita Kolumbijská univerzita Lycée Buffon Polytechnická škola
Ocenění	Všeobecná soutěž (1883) Velká cena matematických věd (1892) Ponceletova cena (1898) Malá cena d'Ormoye, Carrièreho a Thébaulta (1903) Estrade-Delcros award (1908) … více na Wikidatech
Rodiče	Amédée Hadamard
Příbuzní	Laurent Schwartz (prasynovec)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a působení

Narodil se v rodině Amédée Hadamarda, který učil gramatiku, historii a geografii na gymnáziu ve Versailles. Roku 1868 se rodina přestěhovala do Paříže, kde otec učil na prestižních gymnáziích Lycée Charlemagne a Lycée Louis-le-Grand. Tam Jacques roku 1883 také maturoval s vyznamenáním z matematiky a mechaniky. V letech 1884–1888 studoval na École normale supérieure, kde mezi jeho učiteli byl také Charles Hermite, a pak učil na lyceu. Roku 1892 obhájil doktorát za práci o funkcích definovaných Taylorovou řadou a obdržel Grand Prix matematických věd za práci o prvočíslech (konkrétně za pojednání o Riemannově zeta funkci). Téhož roku se oženil s Louise-Anne Trénel a odstěhovali se do Bordeaux, kde se Hadamard stal roku 1896 profesorem.

Publikoval mnoho významných prací, zejména důkaz prvočíselné věty (1896), a v Bordeaux se narodili jeho dva nejstarší synové. Roku 1897 získal místo na Sorbonně a přestěhoval se do Paříže. Za antisemitské kampaně 1898 se zastal Alfreda Dreyfuse, což byl jeho švagr. V tomtéž roce vyšel kromě významných prací o diferenciálních rovnicích, geodézii a optice i první díl jeho přednášek o geometrii a obdržel Ponceletovu cenu. V letech 1897–1902 se narodil další syn a dvě dcery. 1906 byl zvolen presidentem francouzské matematické společnosti, 1912 se stal profesorem na École Polytechnique a byl zvolen členem francouzské Akademie věd na místo po zemřelém Henri Poincaré.

Roku 1916 padli oba jeho nejstarší synové v bitvě u Verdunu. Po válce přednášel na polytechnice i na Collège de France a hodně cestoval, také do USA. Tam po obsazení Francie 1940 s rodinou emigroval a přednášel na Columbia University, roku 1944 padl ve válce jeho třetí syn. Po válce se vrátil do Francie a angažoval se v mírovém hnutí, roku 1951 byl prvním mezinárodním laureátem Ceny A. Feltrinelliho.