Jajoi Kusamaová

Jajoi Kusamaová (nepřechýleně Jajoi Kusama, japonsky 草間 彌生, Kusama Jajoi; * 22. března 1929 Macumoto) je japonská výtvarná umělkyně. Její dílo, jež zahrnuje malby, sochy, instalace i performance, je řazeno k pop artu, art brut, abstraktnímu expresionismu či minimalismu. Píše též básně. Roku 2006 obdržela cenu Praemium Imperiale.

Jajoi Kusamaová
Jajoi Kusamaová (8. listopadu 2012)
Narození	22. března 1929 (96 let) Macumoto Japonské císařství Japonské císařství
Alma mater	Univerzita umění města Kjóto
Povolání	sochařka, romanopiskyně, malířka, spisovatelka, kreslířka, fotografka, instalační umělkyně, konceptuální umělkyně, módní návrhářka, video umělkyně, performerka, kolážistka, navrhovatelka a výtvarnice
Významná díla	A Message of Love, Directly from My Heart unto the Universe
Ocenění	Cena Asahi (2000) Cena Ženského uměleckého výboru za celoživotní přínos (2006) Praemium Imperiale (2010 a 2006) Praemium Imperiale (2006) Bunka kóróša (2009) Řád kultury (2016) Řád vycházejícího slunce 4. třídy
Webová stránka	www.yayoi-kusama.jp
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a dílo

Odmala malovala, výtvarné umění však studovala jen krátce na Kjótské městské umělecké škole. V roce 1957 se usadila v USA, v New Yorku.^[1] Po počátečních potížích se začleněním do západního prostředí si získala jméno díky svým provokativním happeningům a výstavám.^[2] Často zahrnovaly nahotu a orgie a hlásaly volnou lásku a protiválečná poselství. Roku 1965 vzbudila zájem svou instalací Infinity Mirror Room – Phalli’s Field, svým patrně nejslavnějším dílem. Rozvinula v něm své základní téma – opakování. Své dílo také sama nazývá „obsedantním“.

Roku 1973 se vrátila do Japonska. Za čtyři roky se nechala hospitalizovat v psychiatrické léčebně. Odmala trpěla halucinacemi. 41 let strávila dobrovolně v psychiatrické léčebně.^[3] Halucinační stavy se promítaly do její tvorby. Vytvářela instalace, které se snažily diváka dezorientovat, vyvolat v něm silné pocity, často za pomoci zrcadel, světel a opakujících se prvků. Příkladem je dílo z roku 2009 nazvané Následky vymazání věčnosti.^[2]

V roce 1993 se stala první ženou, která reprezentovala Japonsko na benátském bienále.^[4][2] Roku 2008 bylo jedno její dílo prodáno za 5 100 000 amerických dolarů. Šlo o nový rekord u žijícího umělce. V roce 2012 připravila kolekci oděvů pro módní značku Louis Vuitton, její šaty byly pokryty pro ni typickými kruhy a puntíky.