Jana Lorencová
česká poslankyně (2013–2017), moderátorka, dokumentaristka a novinářka From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Jana Lorencová (2. dubna 1940 Biskupice-Pulkov – 13. dubna 2023 Ostrava-Poruba[1][2]) byla česká novinářka a politička, v letech 2013 až 2017 poslankyně Poslanecké sněmovny PČR jako bezpartijní za hnutí ANO 2011.
Remove ads
Život
Po absolvování gymnázia studovala v 60. letech 20. století na vysoké škole žurnalistiku, studium však nedokončila kvůli nesouhlasu se vstupem vojsk Varšavské smlouvy. Krátce pracovala v médiích, ale i odtud byla v roce 1970 donucena odejít. Do roku 1989 pak pracovala téměř 20 let jako servírka.[3]
Po roce 1989 se vrátila zpět k novinářské praxi, založila noviny Moravskoslezský den, pracovala pro Deník a Telegraf, spolupracovala se Svobodnou Evropou.[4] Do roku 1994 působila v tištěných médiích, poté se stala zaměstnankyní České televize. V ČT se podílela jako reportérka na pořadech Nadoraz, Fakta, Klekánice, Za zdí a Případ pro reportérku.[5] Mezi nejznámější patřily její reportáže o kauze lehkých topných olejů, o podvodech s nadhodnocenými drahými kameny nebo o krachujících kampeličkách.[3][6] Spolu s Jiřím Večeřem o své nejznámější kauze LTO napsala knihu Krvavé oleje (2006) a natočila dokument-rozhovor Můj přítel vrah.[7] V souvislosti s prací investigativní novinářky se opakovaně stala terčem řady výhrůžek.[8] Do května 2009 pak vedla reportérské oddělení Českého rozhlasu 2 Praha.[6]
Získala řadu novinářských ocenění, například Cenu Ferdinanda Peroutky (2002[9][10]), Křepelky (?) a Trilobita (2004[11]).[3] V roce 2009 uvažovala o obnovení investigativního pořadu Klekánice, který byl zrušen roku 2004, v soukromém vysílání na internetu, proti čemuž se Česká televize ohradila.[6]
V posledních letech života byla opakovaně viněna z šíření dezinformací a proruské propagandy.[12][13]
Prezident Miloš Zeman ji 28. října 2018 vyznamenal medailí Za zásluhy I. stupně. To už předem avizoval 15. října v živě vysílaném pořadu Českého rozhlasu, kdy Lorencovou spolu s dalšími dvěma osobnostmi vulgárně označil za bojovníky proti „ekonomickým zmr*ům“.[3][14] Toto vyznamenání nakonec vrátila. Na šíření nepravdivých informací Janou Lorencovou právě v souvislosti s vyznamenáním tehdy upozornili např. Manipulátoři.cz[15] či Fórum 24.[16]
Jana Lorencová byla vdaná, od svých 20 let žila v Ostravě.
Remove ads
Politické působení
Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2009 měla kandidovat jako lídryně Strany zelených v Moravskoslezském kraji. Volby se ale nakonec neuskutečnily.[17][18]
Zúčastnila se voleb do Senátu PČR v roce 2012, kdy kandidovala jako bezpartijní za Stranu práce v obvodu č. 74 – Karviná. Se ziskem 17,25 % hlasů skončila na třetím místě a nepostoupila tak do druhého kola.[19][20] Původně se jednalo o její kandidatuře za hnutí ANO 2011,[21] předseda hnutí Andrej Babiš však její kandidaturu neprosadil na ustavujícím sjezdu hnutí, přesto ji poté osobně podpořil spolu s Tomiem Okamurou.[22]
Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidovala jako bezpartijní ze druhého místa kandidátky hnutí ANO 2011 v Moravskoslezském kraji a byla zvolena. Získala 6 929 preferenčních hlasů a tím předskočila i lídra kandidátky Josefa Hájka, který se však do Sněmovny také dostal.[23][24] V roce 2016 podepsala návrh zákona předkladatele Zdeňka Ondráčka (KSČM) na ochranu prezidenta republiky s trestní sazbou až jeden rok vězení. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 již nekandidovala.[25]
Remove ads
Ocenění
medaile Za zásluhy _BAR.svg){kind=small}
1. stupeň (2018)
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads