Janna Levinová

Janna J. Levinová (* 1967) je americká teoretická kosmoložka, popularizátorka vědy, spisovatelka a docentka fyziky a astronomie na newyorské Barnardově koleji Kolumbijské univerzity.^[1][2]

Janna Levinová
Janna Levinová (14. března 2019)
Narození	1967 (57–58 let) Texas
Alma mater	Kolumbijská univerzita MIT
Povolání	astrofyzička, spisovatelka
Zaměstnavatel	Univerzita v Cambridgi
Ocenění	Guggenheimovo stipendium (2012)
Web	www.jannalevin.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Odborně se zaměřuje na výzkum raného vesmíru, teorii chaosu a černé díry. Věnuje se především topologii vesmíru, dilematu jeho konečnosti či nekonečnosti, kosmologickým aspektům teorie strun a více dimenzí, stejně jako gravitačním vlnám v modelu prostoročasu.^[3][1] Působí také jako ředitelka pro vědu v brooklynském středisku umění a inovace Pioneer Works.^[4]

Vzdělání a výzkum

V roce 1988 ukončila bakalářský program astronomie a fyziky na Barnardově koleji se zaměřením na filosofii (B.A.). O pět let později získala doktorát z postgraduálního studia teoretické fyziky na Massachusettském technologickém institutu (Ph.D.).^[2][1]

Výzkumné projekty vedla v Centru částicové astrofyziky na Kalifornské univerzitě v Berkeley a také v oddělení aplikované matematiky a teoretické fyziky Cambridgeské univerzity. V roce 2004 nastoupila na oddělení fyziky a astronomie Barnardovy koleje Kolumbijské univerzity.^[1]

Publikační a přednášková činnost

V roce 2006 vydala román A Madman Dreams of Turing Machines (česky doslovně: Šílenec sní o Turingových strojích), v němž beletrizovala životy a úmrtí matematiků Kurta Gödela a Alana Turinga, kteří se nikdy nepotkali. K napsání ji dovedlo pátrání po hranicích vědění.^[4] Americký PEN Klub ji za knihu v roce 2007 udělil Cenu Roberta W. Binghama a obdržela také Cenu Mary Shelleyové.^[1]

Esejemi doprovodila umělecké výstavy v anglických galeriích, jakými jsou malířská akademie Ruskin School of Drawing and Fine Art nebo Hayward Gallery.^[5] Na konferenci TED.com přednesla 1. března 2011 příspěvek nazvaný „The sound the universe makes“ (Zvuk, který vydává vesmír).^[6] V roce 2012 se stala příjemkyní Guggenheimova stipendia.^[7]

Výbor z díla

• Jak vesmír přišel ke svým skvrnám. Deník o konečném čase a prostoru. (Argo, 2003, z orig. How the Universe Got Its Spots: Diary of a Finite Time in a Finite Space. ISBN 80-7203-504-5)
• A Madman Dreams of Turing Machines (2006)
• Vesmírné blues: Černé díry, gravitační vlny a historie epochálního objevu (Paseka, 2016, z orig. Black Hole Blues and Other Songs from Outer Space; o historii LIGO a detekci gravitačních vln v roce 2015, ISBN 978-80-7432-746-9)^[8][9]

Soukromý život

Janna Levinová má dvě děti, syna (nar. 2004) a dceru (nar. 2007). Její partner Waren je hudebník. Na střední škole se matematice ani fyzice nevěnovala a oficiálně školu neukončila. Příčinou se před jejími sedmnáctými narozeninami stala dopravní nehoda. Vozidlo, v němž cestovala, narazilo do mostu a následně se zřítilo do kanálu. V nemocnici pak strávila období konce školy. Přesto byla přijata na Barnardovu kolej.^[4][7]