Jaromír Hnilička

Jaromír Hnilička (11. února 1932 Bratislava – 7. prosince 2016 Brno) byl český trumpetista, hudební aranžér, skladatel, jazzový hudebník, hudební pedagog a od roku 1956 člen Orchestru Gustava Broma. Je vynálezcem hudebního nástroje hnilofonu, který byl představen v roce 1971.^[1]

Jaromír Hnilička
Jaromír Hnilička (2011)
Základní informace
Narození	11. února 1932 Bratislava, Československo
Úmrtí	7. prosince 2016 (ve věku 84 let) Brno, Česko
Žánry	jazz
Povolání	trumpetista
Nástroje	trubka, hnilofon
Aktivní roky	1956–2016
Vydavatelé	Columbia Records Sony Music
Příbuzná témata	Orchestr Gustava Broma
Ocenění	Cena Svazu českých skladatelů a koncertních umělců (1982) Cena města Brna (2009) Artis Bohemiae Amicis (2012) Cena Jihomoravského kraje (2014)
Příbuzní	Přemysl Hnilička (synovec)
Sídlo	Lesná
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v Bratislavě českým rodičům. V osmi letech se začal učit hrát na harfu a souběžně docházel na hodiny klavíru. Hniličkovi se záhy stěhovali do Jičína a v roce 1945 do Kroměříže, kam byl převelen jeho otec, který byl v důsledku své služby u americké jednotky v Itálii o necelé tři roky později vězněn a týrán. Po maturitě na kroměřížském gymnáziu v roce 1951 (jeho spolužákem byl dramaturg Miloš Smetana^[2] a dalším jeho kroměřížským kamarádem byl „Smutný muž“ Jaroslav Válek)^[3] chtěl studovat elektrotechniku, což mu tehdejší režim neumožnil. Jediná škola, kde mohl udělat přijímací zkoušky, byla Konzervatoř v Bratislavě. Přijímačky na klavír absolvoval úspěšně, ale pro velký počet uchazečů na tento nástroj mu byla nabídnuta trubka. V Bratislavě začal téměř ihned účinkovat s malou instrumentální skupinou; vrcholem jeho raných muzikantských snah bylo účinkování ve Slovenské filharmonii. V roce 1956 nastoupil do Orchestru Gustava Broma.^[4] Delší dobu učil na Letní jazzové dílně ve Frýdlantu.

Dílo

Jeho nejslavnější skladbou je „Jazzová mše“, kterou složil koncem 60. let.^[5] V roce 2012 uvedl v brněnském Besedním domě svou poslední velkou skladbu, Brněnskou suitu.^[6]

Složil několik skladeb, které časem zlidověly nebo se staly velmi populárními – mj. je autorem hudby k písni „Pozdrav astronautovi“ (známá jako Dobrý den, majore Gagarine). Dne 22. 8. 1968 se zřekl autorských práv na tuto skladbu na protest proti okupaci.^[6]

Uctění památky a zneuctění památky

Dne 15. června 2020 byla na bílovické louce U Buku, kam Jaromír Hnilička rád chodíval, odhalena Lavička Jaromíra Hniličky. Stalo se tak v den 80. výročí zahájení činnosti Orchestru Gustava Broma. Akci zorganizoval Ing. Vladimír Koudelka, účastnili se jí bývalí členové Bromova orchestru Tibor Lenský, Mojmír Bártek, Milan Kašuba, Helena Blehárová a hosté Laďa Kerndl, Felix Slováček a členové Hniličkovy rodiny.^[7]

Pravděpodobně v první půlce února 2023 pietní lavička Jaromíra Hniličky zmizela – někdo ji ukradl. Lavička s četnými kovovými prvky, jež připomínaly trumpetu, nesla mj. nápis Toto je louka a lavička, kam chodil mistr Hnilička.^[8]

Zajímavosti

Ve stati „Mezi experimentem a recesí“ uvádí Vladimír Strakoš, autor příspěvku „Cesta do hlubin podivuhodného díla Jaromíra Hniličky“: „Kolem roku 1968 z recese dohromady smontoval hornu kolegy Jana Kulíška z orchestru se svou trumpetou, a byl výsledkem nadšen. Objednal si tedy podle přesného plánu u firmy Lídl v Brně nástroj se šesti písty a čtyřmi korpusy. Jeden byl trumpetový, další hornový, klaxonový a poslední byla takzvaná zpátečka (korpus vyvedený za záda hráče).“ Jaromír Hnilička pojmenoval nástroj hnilofon a představil jej na Mezinárodním jazzovém festivalu v Praze (1971). „Teoretickou úvahou přišel Hnilička také na princip čtvrttónové trumpety. Stačilo přidat jeden ventil snižující tón o čtvrtinu a »nástroj hrající nejfalešněji na celém světě« byl hotov. Pavel Blatný byl touto odkrytou novou cestou tak fascinován, že napsal pro Hniličku „Studii pro čtvrttónovou trubku“ (1964), která získala ocenění v zahraničí a ještě v roce 1965 se dočkala provedení a nahrání orchestrem Gustava Broma s Jaromírem Hniličkou jako sólistou. Hnilička vzpomíná: »Potřeštěný vynález se dostal až do Ameriky, kde si známý trumpetista Don Ellis nechal postavit podobný exemplář a úspěšně děsil několik let své posluchače.«“^[1]