Jaromil Jireš

Jaromil Jireš (10. prosince 1935 Bratislava – 24. října 2001 Praha) byl český filmový scenárista, režisér a pedagog.^[1] Patřil k zakladatelům tzv. československé nové vlny. Lze zmínit povídkový film Perličky na dně na motivy Bohumila Hrabala, adaptaci románu Milana Kundery Žert, románu Vítězslava Nezvala Valerie a týden divů nebo adaptaci románu Vladimíra Párala Mladý muž a bílá velryba. Do jeho tvorby zasáhlo období normalizace. Po roce 1989 působil jako pedagog na katedře režie na pražské Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění. V roce 1993 byl zvolen prezidentem Asociace českých filmových režisérů.

Jaromil Jireš
Narození	10. prosince 1935 Bratislava
Úmrtí	24. října 2001 (ve věku 65 let) Praha
Povolání	filmový režisér, scenárista, učitel a režisér
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Jaromil Jireš prožil dětství v Praze s matkou a její sestrou, učitelkou francouzštiny. Maturoval na Střední průmyslové škole v Čimelicích. Zajímal se o výtvarné umění a fotografii. Po maturitě pokračoval na pražské Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU). Studoval na katedře kamery. Absolvoval také katedru režie (v ročníku společně s Evaldem Schormem, Věrou Chytilovou a Jiřím Menzlem)^[2]. V roce 1960 zakončil studium režie absolventským filmem Stopy.^[3] V témže roce natočil studentský film Sál ztracených kroků. Na počátku své kariéry natáčel i propagační filmy (například s Emilem Radokem nebo Janem Švankmajerem).^[4]

V roce 1963 debutoval celovečerním filmem Křik podle knižní předlohy a scénáře Ludvíka Aškenazyho. Film promítaný na XVII. ročníku filmového festivalu v Cannes (1964) získal Zvláštní uznání za dílo mladého režiséra a lze jej zařadit mezi základní díla československé nové vlny.^[4] Své místo v „nové vlně“ potvrdil účastí na povídkovém filmu Perličky na dně z roku 1965 (Jiří Menzel, Jan Němec, Evald Schorm, Věra Chytilová, Jaromil Jireš), který vycházel z povídek Bohumila Hrabala otištěných ve sbírce povídek Perlička na dně a Pábitelé.^[5]

V roce 1965 začal vyučovat režii na FAMU. V roce 1968 pokračoval v adaptaci literární tvorby. Podle stejnojmenného románu Milana Kundery natočil film Žert (1968). V roce 1969 byl film oceněn na Mezinárodní filmový festival v San Sebastiánu. Vzhledem k částečně satirickému námětu byl film uveden do kin až po skončení normalizace. A následně musel Jaromil Jireš ukončit i svoji pedagogickou činnost na na katedře FAMU. Podle knihy Vítězslava Nezvala natočil v roce 1970 surrealistický film Valerie a týden divů.^[4]

Období normalizace zasáhlo stejně jako další tvůrce i Jaromila Jireše. Podle jeho vlastních slov: „Točil jen to, co mu bylo povoleno, a většinou to za moc nestálo.“ V roce 1982 natočil psychologické drama Neúplné zatmění podle scénáře Daniely Fischerové a další drama podle vlastního námětu ve spolupráci s Martou Kadlečíkovou^[6] Prodloužený čas v roce 1984.

Během osmdesátých a devadesátých let 20. století se věnoval tvorbě dokumentárních snímků zaměřených na život a dílo hudebních skladatelů, například Moravské zdroje české hudby (1984), Hudba a bolest (1992). V koprodukci natočil celovečerní film Antonín Dvořák (1990). Motiv nemoci a zdraví zpracoval ve filmu Učitel tance podle scénáře Jiřího Hubače. V posledním desetiletí 20. století se vrátil jako pedagog na katedru režie pražské FAMU. V roce 1993 byl zvolen prezidentem Asociace českých filmových režisérů. V roce 1999 utrpěl při autonehodě těžké poranění hlavy. Zemřel v roce 2001 v pražské motolské nemocnici.^[4]

Tvorba

• 1958 Horečka, krátký dokumentární film (scénář a režie)
• 1959 Strejda, krátký film (scénář a režie)
• 1960 Stopy, krátký film (režie)
• 1960 Sál ztracených kroků, krátký film (scénář a režie)
• 1962 Don Špagát, krátký film (režie)
• 1963 Křik (scénář a režie)
• 1965 Perličky na dně, povídka Romance (scénář a režie)
• 1968 Žert (scénář a režie)
• 1970 Valerie a týden divů (scénář a režie)
• 1972 ...a pozdravuji vlaštovky (scénář a režie)
• 1974 Lidé z metra (scénář a režie)
• 1976 Ostrov stříbrných volavek, televizní film (scénář a režie)
• 1977 Talíře nad Velkým Malíkovem (scénář a režie)
• 1978 Mladý muž a bílá velryba (scénář a režie)
• 1979 Causa Králík (režie)
• 1980 Útěky domů (scénář a režie)
• 1981 Opera ve vinici (scénář a režie)
• 1982 Neúplné zatmění (scénář a režie)
• 1983 Katapult (scénář a režie)
• 1984 Prodloužený čas (scénář a režie)
• 1986 Lev s bílou hřívou (scénář a režie)
• 1991 Labyrint (režie)
• 1993 Helimadoe (režie)
• 1994 Učitel tance (režie)
• 1999 Dvojrole (scénář a režie)^[1][7]

Ocenění - výběr

• 1959 1. cena v kategorii dokumentárních filmů, 1. festival školních filmů Filmové fakulty Akademie múzických umění v Praze
• 1965 Křik – hlavní cena za celovečerní film, Umělecká soutěž k 20. výročí osvobození Československa, Praha
• 1969 Žert – 1. cena, Trilobit za režii, Ceny Trilobit 1968, Praha^[8]
• 1969 Žert – Cena Mezinárodního výboru pro šíření umění a písemnictví filmem s medailí, San Sebastián, Španělsko
• 1969 Žert – Stříbrná Siréna za režii, Sorrento, Itálie
• 1972 ...a pozdravuji vlaštovky – cena za režii, Avellino, Itálie
• 1972 ...a pozdravuji vlaštovky – zvláštní uznání mezinárodní poroty za scénář, Locarno, Švýcarsko
• 1977 Ostrov stříbrných volavek – cena Československého filmu Stříbrná píšťalka za režii, Zlín, Československo
• 1977 Ostrov stříbrných volavek – čestné uznání, Bratislava, Československo
• 1979 Mladý muž a bílá velryba, Cena československé filmové kritiky za rok 1978, udělena 30. června 1979 v Ústí nad Labem, Československo
• 1994 Helimadoe, Český lev za nejlepší režii roku 1993, Praha, Česká republika

Cena Jaromila Jireše

Cena Jaromila Jireše byla udělována Asociací režisérů a scenáristů od roku 2006. Od roku 2013 bylo ocenění přejmenovalo na Cenu ARAS – cena asociace režisérů a scenáristů.^[9][10]