Jaroslav Starý (odbojář)

Jaroslav Starý (22. dubna 1891 Sobíňov – 24. října 1942 Koncentrační tábor Mauthausen) byl český voják britské armády a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.

Jaroslav Starý
Narození	22. dubna 1891 Sobíňov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. října 1942 (ve věku 51 let) Koncentrační tábor Mauthausen Německá říše Německá říše
Příčina úmrtí	popraven zastřelením
Bydliště	Šestajovice 182
Národnost	česká
Vzdělání	vyučený
Povolání	zahradník
Choť	Marie Hrůzová
Rodiče	Josef a Josefa Staří
Příbuzní	bratr Josef, sestra Marie
člen sokola
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Mládí, první světová válka a služba v britské armádě

Jaroslav Starý se narodil 22. dubna 1891 v Sobíňově v okrese Havlíčkův Brod v rodině Josefa a Josefy Starých. Měl staršího bratra Josefa a mladší sestru Marii. Vyučil se zahradníkem. K armádě byl odveden v roce 1907 a prezenční službu si odbyl u 60. pěšího pluku v Miškolci, kde sloužil u 10. roty. Po jejím skončení se usadil v Klánovicích a živil se zahradničením.

Nedlouho před vypuknutím první světové války odjel do Velké Británie kde byl na podzim 1914 jako občan nepřátelského státu internován v zajateckém táboře nejprve v Portsmouthu, od dubna 1915 v Dorchesteru, následně ve Wakefieldu a Stobsu. Po propuštění z internace vstoupil dne 2. července 1917 dobrovolně do britské armády a jako její příslušník byl po krátkém výcviku odeslán v srpnu téhož roku do Indie konkrétně do Bombaje a dále do Džabalpuru. Zde se Jaroslav Starý přihlásil do vojenského orchestru jako klarinetista a do komorního souboru jako violoncellista. V únoru 1918 se Starého jednotka přesunula k afghánským hranicím do Kvéty (anglicky Quetta) v Balúčistánu v Pákistánu, kde se v roce 1919 zúčastnil třetí anglo-afghánské války. V Kvétě byl krátce hospitalizován v nemocnici kvůli zimnici a po rekonvalescenci se vrátil ke své jednotce. I když byl již podepsat mír mezi oběma zeměmi, i nadále docházelo k lokálním potyčkám. Na podzim 1919 byl propuštěn ze služby a na Vánoce téhož roku se vrátil do Československa. Oficiálně byl z britské armády demobilizován 30. ledna 1920, ale československé úřady jeho demobilizaci provedly až 24. dubna 1920.

Mezi světovými válkami

Po návratu do Československa se Jaroslav Starý vrátil do Klánovic k provozování svého zahradnického řemesla. Bydlel v podnájmu a v jeho práci mu pomáhala i jeho sestra Marie, provdaná Pelikánová. Z pobytu v subtropech si dovezl malárii, ale nejspíše se jednalo o slabou formu a vyléčil se. V zahradnické živnosti se mu dařilo a na zakoupeném pozemku v Šestajovicích si postavil dům, kam se v roce 1928 přestěhoval. Dne 10. července 1929 se oženil s Marií Hrůzovou, učitelkou v Šestajovicích.^[1] Byl aktivní v Sokole, stal se náčelníkem IV. okrsku Sokolské župy Barákovy. Jeho manželka rovněž působila v Sokole.

Protinacistický odboj

V noci z 28. na 29. prosinec roku 1941 byla u obce Nehvizdy vysazena skupina Anthropoid ve složení Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Od tamního faráře Františka Samka dostal rotmistr Jan Kubiš kontakt na pekaře Františka Kroutila, rovněž sokolského činovníka, který do pomoci výsadku zapojil i Jaroslava Starého. Spolu s Břetislavem Baumanem pomáhal s přesunem materiálu, výbušnin a zbraní výsadku Anthropoid a jeho rozmístěním na bezpečná místa v Praze. Poskytl též parašutistům kontakt na Jaroslava Piskáčka.

Zatčení, smrt

Dne 16. června 1942 zradil odbojáře Karel Čurda a poté, co se přihlásil na gestapu, se rozjela vlna zatýkání. Jaroslav Starý byl zatčen 15. července téhož roku a s Břetislavem Baumanem vyslýchán nejprve v Nehvizdech, následně byli oba převezeni do pankrácké věznice. Na konci srpna 1942 byla zatčena jeho manželka Marie, oba byli poté vězněni v koncentračním táboře Terezín. Dne 27. září byli stanným soudem odsouzeni k trestu smrti a 24. října zastřeleni v koncentračním táboře Mauthausen během fingované zdravotní prohlídky.

Vyznamenání

• Československá revoluční medaile
• Medaile za všeobecnou službu 1918

Památka

• Na budově ZŠ Šestajovice, Komenského 158/11, je umístěna pamětní deska s nápisem: MARIE STARÁ učitelka JAROSLAV STARÝ zahradník POPRAVENI 24. 10. 1942.^[2]
• Manželům Starým byla na jejich domě v Šestajovicích čp. 182 odhalena pamětní deska s nápisem: "V tomto domě žili a byli zatčeni pro účast v odboji Jaroslav Starý s manž. Marií, činovníci Sokola v Šestajovicích. Oba byli umučení 24. X. 1942 v Mauthausenu." Poprvé zde byla umístěna šestajovickými sokoly při oslavách prvního roku osvobození v květnu 1946. V padesátých letech po změně politické situace a zákazu činnosti Sokola sejmuta a uschována u dobrých lidí na půdě. Na své místo se vrátila v roce 1993.^[3]
• Po Marii a Jaroslavovi Starých je pojmenovaná ulice "Manželů Starých" v Šestajovicích.
• Jeho jméno a jméno jeho manželky (Stará Marie *19. 3. 1902, Starý Jaroslav *22. 4. 1891) je uvedeno na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.^[4]

Galerie

• 
  Jaroslav Starý v uniformě anglické armády
• 
  Manželka Jaroslava Starého Marie na fotografii ze školního tabla
• 
  Pomník spolupracovníků parašutistů a jejich rodinných příslušníků na terase kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze
• 
  ZŠ Šestajovice s pamětní deskou manželů Starých
• 
  Detail pamětní desky na ZŠ Šestajovice
• 
  Pamětní deska manželů Starých na plotu domu, Šestajovice čp. 182