Jasmin Moghbeliová

Jasmin Moghbeliová (* 24. června 1983) je americká bojová a testovací pilotka a astronautka, 603. člověk ve vesmíru. Od srpna 2023 do března 2024 pobývala při svém prvním kosmickém letu na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) jako členka Expedice 70.

Jasmin Moghbeliová
Astronautka NASA
Státní příslušnost	USA
Datum narození	24. června 1983 (42 let)
Místo narození	Bad Nauheim, Hesensko, Německo
Předchozí zaměstnání	testovací pilotka
Čas ve vesmíru	199 dní, 2 hodiny, 20 minut
Kosmonautka od	červen 2017
Mise	Expedice 70 (SpaceX Crew-7/ISS)
Znaky misí
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí a vzdělání

Narodila se ve městě Bad Nauheim v německé spolkové zemi Hesensko^[1] v kurdské rodině z íránského města Mahábádu. Její rodiče uprchli do Německa z Íránu po islámské revoluci v roce 1979^[2] a následně emigrovali do Spojených států, kde se usadili v městě Baldwinu ve státě New York, které Moghbeliová považuje za své domovské město,^[1] protože zde dokončila základní i střední školu. Během střední školy absolvovala Vesmírnou akademii (Advanced Space Academy) v Huntsville Space Camp v Alabamě, tréninkový a vzdělávací tábor pro zájemce o kosmonautiku.^[1]

Na Massachusettském technologickém institutu (MIT) poté získala bakalářský titul v oboru letecké a kosmické inženýrství s informačními technologiemi.^[1]

Vojenská kariéra

V roce 2005 byla jmenována podporučicí Námořní pěchoty Spojených států a do roku 2008 absolvovala leteckou přípravu na základně námořní pěchoty Quantico^[3] ve Virginii a letecký výcvik na Námořní letecké základně v Pensacole na Floridě. V roce 2008 se přihlásila se k 303. výcvikové letce lehkých útočných vrtulníků námořní pěchoty k výcviku na vrtulníku Bell AH-1W SuperCobra.

Během služby u námořní pěchoty byla třikrát nasazena v zahraničí, včetně podpory operace Trvalá svoboda v Afghánistánu. Absolvovala celkem 150 bojových misí. Po návratu z posledního nasazení v roce 2012 se přihlásila do služby ve Škole testovacích pilotů Námořnictva Spojených států (U. S. Naval Test Pilot School) na Námořní základně Patuxent River v Marylandu, kde získala kvalifikaci testovacího pilota vrtulníků.^[1] Od roku 2014 prováděla různé letové zkoušky v několika testovacích a vyhodnocovacích letkách a navíc začala a úspěšně dokončila magisterské studium v oboru leteckého a kosmického inženýrství na Postgraduální škole Námořnictva Spojených států (U.S. Naval Postgraduate School)^[4] v Monterey v Kalifornii.^[1] Do roku 2019 nalétala přes 2 000 letových hodin v bezmála třech desítkách různých typů letounů.^[5][1]

Astronautka

Když NASA od prosince 2015 do února 2016 přijímala přihlášky do 22. skupiny astronautů, Moghbeliová se přihlásila a mezi rekordním počtem více než 18 300 uchazečů uspěla^[6] – zařadila se ke 12 kandidátům, které NASA oficiálně představila 7. června 2017.^[7] Třída zahájila dvouletý výcvik v Johnsonově vesmírném středisku v Houstonu v srpnu 2017. Moghbeliová ho dokončila v lednu 2020, kdy splnila všechny požadavky a zkoušky a stala se oficiálně způsobilou pro lety do vesmíru, včetně misí na Mezinárodní vesmírnou stanici, misí Artemis na Měsíc a v budoucnu misí na Mars.^[8]

V březnu 2022 byla přidělena jako velitelka mise SpaceX Crew-7 k Mezinárodní vesmírné stanici.^[9]

1. kosmický let

Start mise SpaceX Crew-7 se po několika odkladech uskutečnil 26. srpna 2023, připojení k ISS o den později.^[10] Posádka, kterou kromě velitelky Moghbeliové tvoří pilot Andreas Mogensen a letoví specialisté Satoši Furukawa a Konstantin Borisov, na ISS strávila více než půl roku jako součást Expedice 70.^[11]

Během pobytu na ISS uskutečnila 1. listopadu 2023 výstup do volného prostoru s astronautkou Loral O'Harovou – historicky teprve čtvrtý výstup dvou astronautek. Společně nahradily jednu z 12 ložiskových sestav na levém otočném kloubu nosiče polí solárních panelů, která umožňuje solárním panelům sledovat Slunce a optimalizovat výrobu elektřiny pro napájení stanice. Dále udělaly přípravné práce na budoucí dalšího instalaci solárního pole a správně nakonfigurovaly kabel, který dříve překážel externí kameře, ale nestihly kvůli nedostatku času odstranit a uložit elektronickou skříň z komunikační antény. Astronautky ukončily svůj vůbec první výstup v 18:47 UTC po 6 hodinách a 42 minutách.^[12]

Posádka od stanice odletěla 11. března 2024 a o den později přistála u břehů Floridy po 199 dnech, 2 hodinách a 20 minutách letu.^[13]

Soukromý život

Je provdaná za Sama Walda ze San Antonia v Texasu. Společně rádi jezdí na paddleboardu a skateboardu, tančí a pouštějí draky.^[1] Je také matkou dvou dcer.^[9]

Během studia na MIT hrála volejbal, lakros a basketbal za tým MIT Engineers.^{[1][5][14][15]}