Karel XIV.

Karel XIV., vlastním jménem Jean-Baptiste Bernadotte (26. ledna 1763 v Pau, Francie – 8. března 1844 ve Stockholmu), byl francouzský ministr války, francouzský maršál, kníže de Pontecorvo a později v roce 1818 se stal králem Švédska a Norska. Panoval až do roku 1844. Je zakladatelem dodnes panující švédské dynastie Bernadotte. Jako norský král vládl pod jménem Karel III.

Karel XIV.
král švédský a norský
Karel XIV. Jan na obraze od Françoise Gérarda.
Doba vlády	1818 – 1844
Korunovace	11. květen 1818, Švédsko 7. září 1818, Norsko
Narození	26. ledna 1763 Pau, Francie
Úmrtí	8. března 1844 (ve věku 81 let) Stockholm, Švédsko
Pohřben	Bernadotte crypt
Předchůdce	Karel XIII.
Nástupce	Oskar I.
Manželka	Désirée Clary
Potomci	Oskar I.
Rod	Bernadotte
Otec	Jean Henri Bernadotte
Matka	Jeanne de St. Vincent
Příbuzní	Jean-Évangéliste Bernadotte, Karel Adolf, Luisa Hedvika Švédská a Karel August Švédský (sourozenci) Karel XV. Švédský, Gustav, Oskar II. Švédský, August Švédsko-Norský, Hjalmar Högqvist, Max Högqvist a Evženie Švédská[1] (vnoučata)
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Někdy je uváděn jako Karel XIV. Jan (Johan) – viz Karl Johan gate v Oslu a jeho jezdecká socha, avšak ve švédských učebnicích dějepisu je uváděno pouze jako HM Kung Karl XIV.

Životopis

Období před Velkou francouzskou revolucí

Jean-Baptiste Bernadotte byl páté dítě Henriho Bernadotta. Jeho otec byl advokátem v Pau a chtěl, aby jím byl i jeho syn Jean-Baptiste. Ten ovšem opustil studia a v 17 letech bez vědomí rodičů odešel k armádě. Sloužil u francouzského Královského námořnictva (Royal-la-Marine). Po 9 letech služby v armádě byl stále pouze poddůstojníkem.

Období Velké francouzské revoluce

Po vypuknutí Velké francouzské revoluce se jeho situace změnila a jeho vojenská hodnost se rychle zvyšovala. V roce 1792 získal hodnost plukovníka, 1794 brigádního generála a roku 1796 se stal divizním generálem. Oženil se se švagrovou Josefa Bonaparta (bratra Napoleona Bonaparta) Désirée Clary.

Napoleonská éra

Když Napoleon Bonaparte zřídil císařství, byl Bernadotte jmenován jedním z prvních maršálů Francie a po bitvě u Slavkova (2. prosince 1805) získal roku 1806 titul knížete de Pontecorvo.

Švédský král

Ve Švédsku v té době panoval Gustav IV. Adolf. V zimě na přelomu let 1808–1809 opoziční skupiny začaly vypracovávat plán na svržení Gustava Adolfa a likvidaci absolutistické formy vlády. Spiknutí se účastnili vysocí důstojníci a úředníci.

Král chtěl udržet korunu pro syna, proto se 29. března vzdal trůnu, 10. května však Riksdag vyhlásil, že práva usednout na švédský trůn pozbývá nejen on, ale i všichni jeho potomci. Byl mu ponechán jeho osobní majetek a stanovena doživotní renta. Na trůn nastoupil jeho strýc – bratr jeho otce Karel XIII., místo něhož však fakticky vládl Bernadotte.

Karel XIII. byl bezdětný a předpokládalo se, že brzy zemře (i přesto vládl téměř devět let). Proto se rozhodlo, že král adoptuje člověka, který se stane zároveň i následníkem trůnu. Padlo několik návrhů, nakonec ovšem díky politické situaci v Evropě a přímluvám císaře Napoleona získal titul korunního prince právě Bernadotte.