Jiří Robert Pick

Jiří Robert Pick (4. května 1925 Praha – 17. března 1983 Praha)^[1] byl český spisovatel, textař a dramatik.

Jiří Robert Pick
Narození	4. května 1925 Praha Československo Československo
Úmrtí	17. března 1983 (ve věku 57 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Nový židovský hřbitov na Olšanech
Povolání	dramaturg, dramatik, novinář a básník
Rodiče	Viktor Pick Marie Picková
Manžel(ka)	Iva Hercíková
Příbuzní	Zuzana Justmanová (sestra)
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Narodil se do židovské rodiny inženýra chemie Viktora Picka a jeho ženy Marie. Měl mladší sestru Zuzanu, která se později stala filmovou dokumentaristkou. Otec s rodinou odmítl v roce 1939 emigrovat, zřejmě kvůli své nemocné matce. Jiří Robert musel pro svůj židovský původ opustit studium na gymnáziu. Roku 1943 byl spolu s celou rodinou odvezen do Terezína, kde jeho otec zahynul. Ostatní členové rodiny přežili, Pick si však z Terezína odnesl těžce podlomené zdraví.^[2] S rodinou se vrátil do Prahy. Matka se sestrou Zuzanou po komunistickém puči v roce 1948 emigrovaly do Argentiny. Pick zůstal v Československu a v roce 1954 absolvoval Vysokou školu politických a hospodářských věd.

Po studiích se stal redaktorem Literárních novin. Poté se stal spisovatelem z povolání, brzy se začal věnovat i divadlu. Koncem 50. let spolupracoval s pražským klubem Reduta.^[2] V roce 1959 založil divadlo Paravan, které pak řídil jako jeho umělecký vedoucí.^[1] S Ivanem Vyskočilem se angažoval v tzv. „malých jevištních formách“. Roku 1968 založil divadélko AU. V této době byl poměrně aktivní i v humoristickém časopise Dikobraz.

Po roce 1969 se stal zakázaným autorem, jeho tvorbu občas vydávali někteří z jeho přátel. Těsně před smrtí vyšly oficiálně některé jeho divadelní hry.

Od roku 1961 byla jeho manželkou Iva Hercíková.

Zemřel roku 1983 v Praze. Pohřben byl na Novém židovském hřbitově na Olšanech.^[3]

Dílo

• Bez ubrousku, 1954
• Ptáci a jiné ryby, 1955, humorné a satirické verše, tato kniha je zcela poplatná době.

Další knihy už navazují na tradici české parodie a v „mezích možností“, kde občas kritizoval i některé lokální nešvary socialismu, tato kritika je vedena samozřejmě pod klasickou zástěrkou snahy o zlepšení socialismu.

• Parodivan, 1957
• Kladyátor, 1958
• Monoléčky muže s plnovousem, 1961
• 7 kytic pro buvola 1966
• Ruce vzhůru boys
• Lásky hra ostudná
• Spolek pro ochranu zvířat, „novela z ghetta“;
• Příliš mnoho příbuzných - pokračování
• Kabaret s nahou slečnou, vydáno posmrtně

Drama

Většina jeho her byla napsána pro divadla, ve kterých působil, tzv. „na míru“.

• Písničky pod parapletem, 1960
• Komedie dell´karte, 1961
• Písničky za 7, 1961
• Trafikant Jan, 1962
• Jak jsem byl zavražděn, 1963
• Danuše z Podještědí, 1964
• Romeo i Julie
• Sen o vzdálených jezerech
• Smolař ve žluté čepici
• Komedie o několika známých

Pro děti

• Jak cestoval Vítek Svítek a Honzíček Slámů s Bububabou Amálií do Bububulámu 1960
• Dobrodružství kytičky Pepičky 1964
• Ivánkova zvířátka, strašidla a prasátka, 1969
• Výpravy za bednou 1976 Vydáno pod jménem Josefa Bendy

Písňová tvorba

• Všichni moji dědové, 1962
• Z Košíř až po Orinoko neboli Všichni moji otcové, 1964

Texty písní k hrám

• Dědeček v oleji od Josefa Koenigsmarka
• Válka s mloky od Karla Čapka

Práce pro rozhlas

• Anekdoty Franci Roubíčka, tragikomedie o muži, který nedokázal neříct anekdotu. Hudba Vladimír Truc. Dramaturg Dušan Všelicha. Režie Josef Červinka. Účinkují: Tomáš Töpfer, Růžena Merunková, Barbora Kodetová, Marie Marešová, Miloš Hlavica, Jiří Lábus, Zdeněk Ornest, Josef Velda, Oldřich Vízner, Martin Velda, Simona Stašová a Jaroslava Kretschmerová. Natočeno v roce 1990.^[4]