Jiří Vilém Neunhertz

Jiří Vilém Neunhertz (také Georg Wilhelm Josef Neunhertz nebo Neunherz, křtěn Vratislav; 11. května 1689 Vratislav – 24. května 1749 Praha) byl česko-německý malíř chrámových obrazů, fresek, portrétista, kreslíř a rytec doby vrcholného a pozdního baroka, vnuk malíře Michaela Leopolda Willmanna a synovec Jana Kryštofa Lišky.

Jiří Vilém Neunhertz
Jiří Vilém Neunhertz jako landsknecht na strahovské fresce
Narození	11. května 1689 Vratislav České království České království
Úmrtí	24. května 1749 (ve věku 60 let) Praha České království České království
Národnost	Čech
Vzdělání	ateliéry: Michael Leopold Willmann, Jan Kryštof Liška
Povolání	malíř
Rodiče	Christian Neunhertz a Anna Elisabeth Willmannová
Hnutí	vrcholné baroko
Významná díla	fresky v kostelech na Strahově a v Křešově
Ovlivněný	Michael Leopold Willmann, Jan Kryštof Liška
Vliv na	Jan Lukáš Kracker
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Neunhertz se narodil ve Vratislavi v dolním Slezsku v rodině malíře Christiana Neunhertze, který zemřel dva měsíce po synově narození, a Maria Magdalény, rozené Willmannové, dcery malíře Michaela Leopolda Willmanna. K němu Jiří nastoupil do učení, po jeho smrti v roce 1706 se jeho druhým učitelem stal strýc Jan Kryštof Liška. Po Liškově smrti v roce 1712 pokračoval s malbou na nedokončených zakázkách bývalé Willmannovy dílny v klášteře v Lubuši. V roce 1724 se přestěhoval za významnými zakázkami do Prahy, kde získal městské právo, oženil se a vstoupil do staroměstského cechu malířů. Pracoval zejména pro premonstráty v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově. Z Prahy v letech 1728–1738 odjel do Slezska za zakázkami, především tam vytvořil cyklus fresek pro klášter benediktinů v Křešově.

Dílo

Jeho malba vyniká smyslem pro bohatství barevných valérů, kompozicí i harmonickými tvary postav v mnohafigurových scénách. Kromě chrámových prací se dochovaly také jeho vynikající portréty, kresby a ocelorytiny světských námětů. Od 40. let se jeho paleta prosvětlila do rokokové barevnosti a do té doby robustní postavy zeštíhlely. Jeho práce byly stejně významné jako Reinerovy, ale bývají neprávem přehlíženy^[1].

Cyklus fresek ze života sv. Norberta, bazilika na Strahově

Malby:

• portréty a oltářní obrazy pro hraběte Jana Šporka, Kuks (1725),
• oltářní obraz Disputace sv. Kateřiny (1727), kostel Panny Marie Sněžné v Praze (1727),
• fresky v klášteře benediktinů a v mauzoleu Piastovců v Křešově,
• fresky v klášteře v Jemielnici,
• fresky v klášterním kostele benediktinů v Lubomierzi,
• oltářní obraz ve farním kostele sv. Ondřeje ve Slezské Středě,
• freska ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie, Boleslawiec (1736),
• fresky v knihovně kláštera augustiniánů, Zaháň (1736),
• Mariánský a Svatonorbertský cyklus fresek v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově (1743–1744),
• Nejsv. Trojice a P. Maria; zámecká kaple v Kolodějích nad Lužnicí (1744),
• Zvěstování Zachariášovi, sakristie kostela sv. Markéty v Břevnově (1746).

Kresby:

• Sv. Juda Tadeáš u krále Abgara (1725) NG Praha,
• Sv. Bonaventura a sv. Tomáš Akvinský (1731) NG Praha.^[2]