Jiří Waldhauser

Jiří Waldhauser (8. dubna 1945 Praha – 15. července 2023 Horní Bousov^[1][2]) byl český archeolog, specialista na dobu laténskou.

PhDr. Jiří Waldhauser, CSc.
Narození	8. dubna 1945 Praha
Úmrtí	15. července 2023 (ve věku 78 let) Horní Bousov
Povolání	archeolog
Alma mater	Masarykova univerzita
Témata	archeologie, doba laténská, hornická archeologie a Keltové
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Odborné vzdělání a zaměstnání

Mezi lety 1963 a 1969 studoval archeologii na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. V letech 1969 až 1970 studoval na univerzitě v Marburgu. V roce 1973 získal titul PhDr. a v roce 1981 titul CSc.

V letech 1969–1971 pracoval v Severočeském muzeu v Liberci, následně do roku 1981 v krajském muzeu v Teplicích. Mezi lety 1981 až 1982 působil v Moravském zemském muzeu v Brně a následně v letech 1983 až 1984 v muzeu v Žatci. Od roku 1985 do roku 1994 byl zaměstnancem Národního technického muzea v Praze a následně od roku 1994 Muzea Mladoboleslavska.

Jiří Waldhauser na vykopávkách v Radovesicích společně se členy Týmu Bořena a archeologického kroužku při Gymnáziu v Bílině v roce 1980

Jeho specializací byla kultura Keltů – doba laténská a zaměření na montánní archeologii, především zlata. Participoval například na mezinárodním projektu Das prähistorische Gold in Bayern, Böhmen und Mähren. Především v době svého působení v Regionálním muzeu v Teplicích realizoval řadu rozsáhlých záchranných výzkumů (např. Radovesice). V letech 1992–1994 vedl nadaci Volkswagen pro výzkum keltského zlata. Tehdy pracoval v Národním technickém muzeu v Praze a v Muzeu Mladoboleslavska. Patřil k průkopníkům výpočetní techniky již ve stadiu děrných štítků. Je popularizátorem Keltů a archeologie vůbec; v rámci svého muzejního působení připravil řadu výstav, participoval nebo alespoň jako poradce působil při vzniku archeologických parků či jejich částí. Své intenzivní působení v oboru zúročil v publikaci Encyklopedie Keltů v Čechách.

Výběr z publikací

• Keltské rotační mlýny v Čechách, Památky archeologické 72, 1981, 153–221
• Závěrečný horizont keltských oppid v Čechách, Slovenská archeológia 31, 1983, 325–356
• Keltische Gräberfelder in Böhmen, Bericht der Römisch-germanischern Komission in Mainz 68, 1987, 25–179
• Die hallstatt- und latènezeitliche Siedlung mit Gräberfeld bei Radovesice in Böhmen, Teplice 1993
• Keltové na Jizeře a v Českém ráji, Praha – Mladá Boleslav 1996
• Archeologie Germánů v Pojizeří a v Českém ráji, (spoluautor Lubomír Košnar), Laténská pohřebiště ze 4.–3. století v Čechách. Praha: Nakladatelství Lidové noviny 1997.
• Jak se kopou keltské hroby, (editor kolektivní publikace). Praha 1999.
• Encyklopedie Keltů v Čechách, Praha Libri 2001 (2. vydání 2006, Dodatky 2007). ISBN 80-7277-053-5.
• Keltské Čechy. Praha: Academia. ISBN 978-80-200-2119-9.

Zajímavosti

• Někdy bývá označován jako „enfant terrible“ současné české archeologie.
• V seznamech spolupracovníků StB byl veden jako agent pod jmény Kelt nebo Kelto^[3].
• Pro archeologii se rozhodl v útlém věku.