Jindřich III. Míšeňský

Jindřich III. Míšeňský zvaný Jasný^[2] (německy Heinrich der Erlauchte, 1215/1216^? – 15. února 1288, Drážďany) byl míšeňský a lužický markrabě, durynský lantkrabě a saský falckrabě.

Jindřich III. Míšeňský
míšeňský a lužický markrabě, durynský lantkrabě a saský falckrabě
Narození	1215/1216?
Úmrtí	15. února 1288 Drážďany
Pohřben	klášter Altzella
Manželky	Konstancie Babenberská Anežka Přemyslovna Alžběta z Maltic
Potomci	Albrecht II. Míšeňský Dětřich IV. Míšeňský Heřman Fridrich Drážďanský
Dynastie	Wettinové
Otec	Dětřich Míšeňský
Matka	Guta Durynská
Příbuzní	Hedvika II. Míšeňská, Dětřich II. Míšeňský, Heřman I. Henneberský a Kunigunde von Henneberg (sourozenci) Fridrich I. Míšeňský, Dětřich Lužický[1], Anežka Míšeňská, Albrecht Míšeňský[1], Heinrich of Pleissnerland[1] a Alžběta Durynská[1] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Jindřich byl mladším^[3] synem Dětřicha Míšeňského a Guty, dcery Heřmana Durynského. Za souhlasu císaře Fridricha II. z titulu dědictví po matce ovládl Jindřich Jasný větší část osiřelého Durynska a jako lantkrabě byl předem určen jeho syn Albrecht, snoubenec císařovy dcery Markéty.^{[4][pozn. 1]} Roku 1251 se Jindřich zřejmě dohodl se svým tchánem českým králem Václavem I. a nevystoupil s nároky svých synů z prvního manželství na uprázdněný vévodský trůn v Rakousku. ^{[6] [pozn. 2]} O tři roky později, za vlády Přemysla Otakara uzavřel spojenectví s říšskými fojty z Gery, Plavna a Weidy, kteří se cítili ohroženi ztrátou držení lén, která měli od českého krále. Markrabě jim slíbil pro případ útoku z české strany okamžitou pomoc a ubezpečil je, že svá dosud česká léna by poté obdrželi jako léna míšeňská. Jako švagr bezdětného českého krále se v případě Přemyslovy smrti chystal ujmout jeho země.^{[8][pozn. 3]}

Na Jindřichově dvoře v období braniborské správy českého království krátce pobýval malý Václav II., když jej Ota Braniborský znovu odvedl z Čech.^{[10] [pozn. 4]} Později se míšeňský markrabě společně s vratislavským knížetem Jindřichem Probusem stal prostředníkem při mírovém ujednání mezi Václavovým otčímem Závišem z Falkenštejna a nevlastním bratrem Mikulášem.^[11]

Zemřel roku 1288 a byl pohřben v cisterciáckém klášteře Altzella po boku svých předků.

Rodina

Jindřichovou první manželkou byla Konstancie, dcera rakouského vévody Leopolda VI. Babenberského, se kterou měl syny Albrechta, durynského lantkraběte, a Dětřicha, lantkraběte landsberského.^{[pozn. 5]} Po smrti Konstancie se Jindřich po získání dispenzu^[13] znovu oženil s Anežkou, dcerou českého krále Václava I. Manželství zůstalo bezdětné, Anežka zemřela roku 1268. Třetí manželkou se stala Alžběta z Maltic. Od římského krále Rudolfa získal markrabě souhlas, aby se syn Fridrich mohl stát říšským knížetem a chtěl mu přenechat za mohutného nesouhlasu starších synů Drážďany.^{[14][pozn. 6]}

Vývod z předků