Jonáš (prorok)

Jonáš (hebrejsky יוֹנָה‎, „holubice“) byl starozákonní prorok a hlavní postava stejnojmenné biblické knihy Jonáš. Je známý především svým příběhem o útěku před Bohem a ikonickou scénou v břiše velryby.

Jan Brueghel starší: Modlící se Jonáš vyvržen velrybou

Život

O životě a působení proroka Jonáše nepodává bible mnoho informací. Jmenovitě je uveden pouze jako hlavní postava knihy Jonáš a dále v krátké zmínce ve 2. knize královské.^[1] Ani zde se však o prorokovi nedovídáme nic víc než jméno, místo původu a označení „služebník Boží“.

To on, král Jarobeám II., obnovil hranice Izraele od Lebo-chamátu až k Mrtvému moři v Aravě, jak to Hospodin, Bůh Izraele, řekl ústy svého služebníka Jonáše, syna Amitajova, proroka z Gat-cheferu.

2. královská 14:25

Řada komentářů interpretuje příběh knihy Jonáš jako metaforu či alegorii, nikoli jako historický příběh. Někteří komentátoři^[2] zase tvrdí, že zmínka v 2. knize královské nepopisuje další Jonášovo proroctví, ale připomíná proroctví v Ninive popsané v knize Jonáš a jeho symboliku: tak jako se Bůh slitoval a zachránil hříšné Ninivany, tak se navzdory hříchům krále Jarobeáma II. slitoval nad Izraelem a dopřál mu vítězství.

Jméno a původ

Jméno proroka je uváděno jako Jona ben Amitaj. Hebrejské slovo jona (יוֹנָה‎) označuje holuba nebo holubici. Rabínské výklady vztahují toto jméno k holubici, kterou vypustil Noe z archy na konci potopy; alegorický výklad vysvětluje obraz Jonáše/holubice jako symbol lidské duše. Katoličtí komentátoři připouštějí souvislost s holubicí; jako pravděpodobnější vysvětlení však uvádějí zkrácení jména Jochanan (יוֹחַנָּן‎, doslova „Bůh je milostivý“)^[3] nebo Jehonatan (doslova „Bůh dal“).^[4] Patronymum Amitaj pak znamená „pravdivý“, „věrný“.

Jako místo původu proroka je v 2. knize královské^[1] uvedeno místo Gat ha-Chefer, které bývá ztotožňováno s pozdějším el-Mešhed. Protože se toto místo mělo nacházet na území izraelského kmene Zabulón,^[5] je i onen prorok některými rabínskými autoritami považován za příslušníka tohoto kmene.

Doba jeho působení bývá obvykle odvozována od zmínky ve 2. knize královské^[1] a kladena do období panování krále Jarobeáma II., tedy 8. stol. př. n. l. Z verše však nevyplývá, kdy a komu bylo proroctví vyřčeno; August Klostermann se např. domnívá, že to mohlo být v době krále Jóachaze.^[6][7]

Rabínská tradice, která považuje Jonáše za žáka Elíšova, předpokládá počátek jeho působení v době ještě o generaci dřívější; připisuje mu však dosažení značně vysokého věku (120 nebo 130 let).

Hrob Jonášův

O konci Jonášova života a jeho smrti nemáme žádné zprávy. Ani místo jeho hrobu není známo; existuje však několik míst, které místní lidová tradice uvádí jako Jonášův hrob: v izraelském Mašhadu (Jonášově rodišti), v Lodu (uváděném někdy také jako prorokovo rodiště) a poblíž iráckého Mosulu (starověkého Ninive)

Kniha Jonáš

Související informace naleznete také v článku Kniha Jonáš.

Podrobně je v bibli popsán příběh, kdy byl Jonáš Bohem povolán, aby šel kázat pohanům v asyrském městě Ninive. Aby nemusel uposlechnout Božího hlasu,^[8] který ho žádal oznámit v Ninive blížící se Boží soud, uprchl na moře.^[9] Chtěl se odplavit do Taršíše, ale Bůh seslal na loď obrovskou bouři.^[10] Námořníci poznali, že je to vše kvůli Jonášovi,^[11] a na jeho naléhání ho hodili do moře, kde ho pak spolkla velká ryba.^[12] Po třech dnech^[13] ho ryba na Boží příkaz vyplivla zpět na souš.^[14] Jonáš šel do Ninive, kde kázal, že Bůh město zničí.^[15] Obyvatelé se začali kát a Bůh město nezničil. Jonášovi se nelíbilo, že jim Bůh odpustil, a ulehl pod strom, který ale posléze uschl. Jonáš si stěžoval Bohu a ten ho pokáral, že mu je líto jednoho stromu a celého města ne.

Jonáš v judaismu

Ačkoli nemáme v tanachu žádné další jmenovité zmínky o Jonášovi, rabínská tradice jej ztotožňuje s chlapcem, který pobýval s prorokem Elijášem v době hladomoru^[16] a kterého Elijáš oživil.^[17][7] Dále jej ztotožňuje s žákem Elíšovým, který byl poslán, aby pomazal Jehúa za krále.^[18][19]

Jonáš v křesťanství

Jonáš se stal častým duchovním i uměleckým námětem, neboť kromě pohádkového líčení jeho pobytu v břiše ryby se stal v křesťanském chápání předznamenáním Krista. Jako Jonáš byl v břichu ryby tři dny a pak byl osvobozen, tak i Kristus po třech dnech v hrobu vstal z mrtvých;^[20] Jonáš kázal pohanům, kteří se obrátili a káli, ale když Ježíš kázal Židům, nevěřili mu. Viz Mt 12,38–40; Lk 11,29–32.

Jonáš v islámu

Minaret Jonášovy Mešity v Ninive

Související informace naleznete také v článku Proroci islámu.

Jonáš je v islámu často zmiňovanou postavou. Korán se mu věnuje minimálně v 6 súrách. Nazývá ho „Júnus“ nebo také Dhu n-Nún (Pán ryby). Súra 10 dokonce nese název Jonáš a súra 68 zase název Nún (tedy v překladu ryba, což někteří vykládají jako odkaz na Jonášovu rybu, která v súře vystupuje).^[21]

Islámská tradice reinterpretuje Jonášův příběh a mění pořadí některých částí knihy Jonáš. Podle Ibn Kathira^[22] byl Jonáš prorokem města Ninive a přál si zánik tohoto hříšného města. Kazatelé z Jonášovy obce mu radili, aby se raději modlil za obrácení Ninivských než za jejich zkázu, ale Jonáš odmítl. Rozhodl se na Ninive seslat pohromu Boží.

Alláh však žádnou pohromu neseslal, a tak se Jonáš v hněvu rozhodl odjet pryč. Na cestě lodí jej však stihla bouře a námořníci jej obětovali mořské zrůdě. Ta Jonáše vyplivla na pobřeží, kde Bůh pro jeho lepší pochopení uskutečnil zázračné podobenství s rostlinou/stromem, které jinak nacházíme ve 4. kapitole Knihy Jonáš.^[23]

Historické pořadí súr o Jonášovi^[24]

1. Súra 68 (Pero či Nún), verše 48–50
2. Súra 37 (Stojící v řadách), verše 139–148
3. Súra 21 (Proroci), verše 87–88
4. Súra 10 (Jonáš), verše 98
5. Súra 6 (Dobytek), verše 86
6. Súra 4 (Ženy), verše 161