Josef Štěrba

Josef Štěrba (19. března 1841 Roudnice nad Labem^[1] – 16. září 1909 Litoměřice^[2]) byl český katolický kněz, 53. probošt litoměřické kapituly v letech 1907–1909.

Jeho Milost Msgre. Josef Štěrba Prelát Jeho Svatosti
53. Probošt litoměřické kapituly
Josef Štěrba (cca 1904)
Církev	římskokatolická
Předchůdce	Maxmilián Rudolf Schleinitz
Nástupce	Gustav Mattauch
Znak
Osobní údaje
Datum narození	18. března 1841
Místo narození	Roudnice nad Labem, Rakouské císařství Rakouské císařství
Datum úmrtí	16. září 1909 (ve věku 68 let)
Místo úmrtí	Litoměřice, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Národnost	česká
Povolání	katolický kněz
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kapitulní proboštství

Hrob Mons. Josefa Štěrby na hřbitově v Litoměřicích

Kapitulní proboštství je funkce jejíž počátek je datován od roku 1057, kdy byla knížetem Spytihněvem II. v Litoměřicích založena kolegiátní kapitula, v jejímž čele stál probošt Lanc. Funkce probošta a s ní spojené kapitulní proboštství pak trvala až do roku 1655, kdy se z 52. probošta Maximiliana Rudolfa barona ze Schleinitz stal první litoměřický biskup. Kapitula se stala součástí litoměřického biskupství a v jejím čele stál kapitulní děkan.

Po více než 250 letech od zániku funkce, bylo v roce 1907 za episkopátu litoměřického biskupa Emanuela Jana Schöbela (1882–1909) znovu obnoveno kapitulní proboštství. Prvním držitelem této funkce se stal příslušník katedrální kapituly, cejnoviánský kanovník Josef Štěrba. Protože se jedná o funkci v kapitule, Štěrba si i po přijetí funkce probošta nadále podržel cejnoviánský kanonikát se všemi právy a povinnostmi, kterého z něho vycházejí.

Životopisné údaje

Narodil se v Roudnici nad Labem 19. března 1841. Byl vysvěcen na kněze a stal se vynikajícím kazatelem. Působil jako administrátor chlapeckého semináře v Bohosudově. Později se stal vikářem při katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích a v roce 1890 byl jmenován kanovníkem Katedrální litoměřické kapituly. Působil jako předseda biskupského soudu ve věcech manželských (oficiál), byl sekretářem litoměřického biskupa a jeho ceremonářem. Papežem byl jmenován domácím prelátem.^[3] V roce 1907 se stal 53. proboštem litoměřické kapituly. Zemřel 16. září 1909 v Litoměřicích.

Beatifikace Zdislavy z Lemberka

K mnoha významným aktivitám na nichž se podílel, patří beatifikace Zdislavy z Lemberka. O tuto beatifikace požádal již v roce 1849 litoměřický biskup Augustin Bartoloměj Hille, avšak bezvýsledně. Dalším impulzem byla v roce 1895 aktivita faráře z Jablonného v Podještědí Josefa Tschörche, který požádal o potvrzení nepamětného kultu paní Zdislavy z Lemberka. Ve spolupráci litoměřického biskupa Emanuela Jana Schöbela, litoměřického kanovníka Josefa Štěrby a litoměřického dominikána Benedikta Kundráta byly vykonány všechny potřebné práce pro beatifikaci^[4]. Proces beatifikace byl dokončen 6. září 1900 a dodán Kongregaci pro svatořečení do Říma. Kongregace vyjádřila souhlas k procesu 27. srpna 1907 a papež Pius X. 28. srpna 1907 Zdislavu z Lemberka blahořečil.