Josef František Frič

Josef František Frič, též psaný Joseph Fritsch (6. března 1804 Slaný – 21. května^{[pozn. 1]} 1876 Praha^[1]), byl český vlastenec, advokát, politik a profesor Karlovy univerzity.

Josef František Frič
Josef František Frič (1868)
Narození	6. března 1804 nebo 2. března 1804 Slaný Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	21. května 1876 (ve věku 72 let) nebo 19. května 1876 (ve věku 72 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	právník, politik a profesor
Zaměstnavatel	Univerzita Karlova
Děti	Josef Václav Frič syn Antonín Frič syn Karel Frič syn Václav Frič syn Vojtěch Frič syn Jan Ludvík Frič vnuk Josef Jan Frič vnuk Alberto Vojtěch Frič vnuk Jiřík Fleischer pravnuk Josef Frič pravnuk Martin Frič pravnuk František Ladislav Čelakovský švagr
Příbuzní	Josef Jan Frič a Jan Ludvík Frič (vnoučata)
Funkce	poslanec Českého zemského sněmu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v zámožné měšťanské rodině ve Slaném, kde absolvoval piaristické gymnázium, pak vystudoval práva na pražské univerzitě, roku 1827 získal doktorát a stal se úspěšným advokátem, od roku 1837 i zemským. Od roku 1848 na univerzitě také přednášel soudní právo a překladem Soudního řádu i zavedením češtiny k soudu se významně přičinil o vznik české právní terminologie. V roce 1848 byl členem konzervativního Svatováclavského výboru a podílel se na formulaci jeho peticí, navrhl novou ústavu a zřízení pro město Prahu. V červnu 1848 byl zvolen poslancem Zemského sněmu a měl kandidovat do Říšského sněmu. Byl však zatčen a vězněn na Hradčanech, po propuštění roku 1849 byl obhájcem Karla Havlíčka Borovského a věnoval se hlavně městské politice. Už od roku 1842 byl pokladníkem Matice české a prvním starostou Měšťanské besedy. Roku 1861 byl jmenován profesorem práva, roku 1862 zvolen děkanem Právnické fakulty. Od roku 1851 byl členem městského zastupitelstva a v letech 1861–1869 členem Městské rady a Zemského sněmu.

V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.^[2]

Rodina

Související informace naleznete také v článku Rodokmen Fričů.

Byl dvakrát ženat. Jeho první manželka Johanna Reisová (1809^[3]–1849), se kterou se oženil^[4] v roce 1828 pocházela z Rožmitálu a byla sestrou Antonie Reisové (Bohuslavy Rajské), manželky Františka Ladislava Čelakovského.^[5] Druhá manželka Anna Jirková (1812–1889) pocházela z Vlašimi a byla vdovou po advokátu Janu Neubertovi. S první ženou měl šest dětí: prvorozený syn byl slavný publicista a politik Josef Václav Frič (* 1829), dále významný přírodovědec a ředitel Národního muzea Antonín Frič (* 1832), Karel Frič (* 1834) podnikal, mj. ve výrobě likérů, Václav Frič (* 1839) se stal obchodníkem s přírodninami a plodinami, a nejmladší Vojtěch Frič (* 1844) právníkem. Dcera Božena (1843–1850) zemřela jako dítě.^[6][7]

Dílo

Společně s Karlem Jaromírem Erbenem a Antonínem Strobachem přeložil do češtiny Soudní a konkursní řád a Občanský zákoník.