Josef František Munclingr

Josef František Munclingr (13. září 1888 Nítkovice – 31. října 1954 Mariánské Lázně) byl český operní pěvec (basbarytonista) a režisér.

Josef František Munclingr
operní pěvec Josef František Munclingr
Základní informace
Jinak zvaný	Josef František Munclinger, Josef Munclingr, Josef Munclinger
Narození	13. září 1888 Nítkovice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	31. října 1954 (ve věku 66 let) Mariánské Lázně Československo Československo
Místo pohřbení	Berlín
Žánry	opera
Povolání	zpěvák, režisér
Hlasový obor	basbaryton
Manžel(ka)	Janina Munclingrowa
Děti	Milan Munclinger
Příbuzní	Tibor Honty švagr
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Mládí prožil v Polsku, kde ho po smrti rodičů vychovával strýc František Munclingr, člen divadelního orchestru ve Lvově. Po absolvování gymnázia pokračoval ve studiu na filosofické fakultě lvovské univerzity a současně i na konzervatoři (zpěv, housle a skladba). Zpěv studoval u Sołtyse, Niewiadomského, Dianniho a Lapéra.

V roce 1911 byl angažován Národní operou ve Varšavě, hostoval ale i v Krakově, Berlíně, Cáchách, Paříži, Budapešti a dalších evropských městech. V roce 1912 poprvé pohostinsky účinkoval v pražském Národním divadle.^[1] V sezóně 1913/1914 byl členem operního souboru polského divadla v Poznani.^[1] Zároveň studoval historii umění, psal pro činohru a kabaret, působil jako novinář a karikaturista, zajímal se o operní režii.

V roce 1921 se vrátil z Polska do Československa a působil jako zpěvák a režisér na scénách Slovenského národního divadla v Bratislavě a v Košicích . V roce 1923 byl režisérem známé bratislavské premiéry Janáčkovy Káti Kabanové.

Po úspěšném hostování ve Vídni v roce 1925 podepsal smlouvu s vídeňskou Státní operou, dal ale přednost nabídce Otakara Ostrčila^[1] a přijal angažmá v pražském Národním divadle, kde jako zpěvák a režisér působil od 1. září 1925 do 31. prosince 1951.

Vytvořil na 160 rolí a desítky režijních inscenací, spolupracoval zejména s Otakarem Ostrčilem, Zdeňkem Chalabalou a Milanem Zunou. Ve své režijní práci jako první uplatnil některé technické novinky (např. promítané dekorace nebo zvukové zesilovače). Překládal, psal libreta, redigoval časopis Divadlo, psal odborné publikace (Hercova tvář a maska, Hercova technika). Jako scénický výtvarník se od třicátých let prosazoval v zahraničí.^[2] V letech 1948 – 1949 působil opět v Polsku, hostoval ve Vratislavi a Poznani. Byl spoluzakladatelem Svazu polských divadelníků.

Byl předsedou Svazu českého herectva a členem výkonného výboru Mezinárodní herecké unie. V letech 1951 až 1954 byl docentem brněnské JAMU (spoluzakladatelem katedry operní režie). Příležitostně také hostoval jako režisér ve Státním divadle v Brně.

Byl otcem flétnisty, muzikologa a dirigenta Milana Munclingera. Jeho švagr Tibor Honty byl významným českým fotografem.