Josef Ivan Peša

Josef Ivan Peša OSA (23. prosince 1915, Olešnice – 30. října 1996) byl český katolický kněz, řeholník z řádu augustiniánů,^[1] pronásledovaný komunistickým režimem, nositel augustiniánské řádové tradice v České Lípě v období komunistické totality.

Pater Josef Ivan Peša, OSA
P. Josef Ivan Peša při svátostném požehnání
Církev	římskokatolická
Znak
Zasvěcený život
Institut	augustiniáni
Sliby
doživotní	1939
Svěcení
Kněžské svěcení	29. června 1940 Praha
Osobní údaje
Datum narození	23. prosince 1915
Místo narození	Olešnice
Datum úmrtí	30. října 1996 (ve věku 80 let)
Místo pohřbení	Olešnice
Národnost	česká
Povolání	římskokatolický duchovní
Alma mater	Univerzita Karlova
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Rodák z moravské Olešnice vystudoval teologii na Karlově univerzitě v Praze. V roce 1939 složil věčné sliby v řádu augustiniánů a 29. června 1940 byl v Praze vysvěcen na kněze. Jeho prvním kněžským působištěm byl kostel u sv. Tomáše v Praze,^[2] a poté odešel do augustiniánské komunity v Dolním Ročově. Dne 26. dubna 1950 byl v rámci Akce K, kterou pořádala Státní bezpečnost internován do kláštera Osek u Duchcova. Po internaci je mu uložena tříletá vojenská služba u PTP. Po ukončení vojenské služby je mu odepřen státní souhlas a nastupuje do civilního zaměstnání. Návrat do duchovenské služby je u něho možný, až když se v roce 1968 vrátil kardinál Štěpán Trochta do litoměřické diecéze. Trochtovým záměrem bylo, aby se do České Lípy vrátili v rámci obnovy řeholního života augustiniáni. Stalo se tak v osobě Pešy, který dostal od státních orgánů souhlas s výkonem duchovenské činnosti a od 1. července 1969 začal působit v České Lípě, i když nesídlil v augustiniánském klášteře, ale na městské faře. Kromě duchovní správy v České Lípě (in urbe), excurrendo administroval i farnosti Česká Lípa - in suburbio, Dobranov, Kvítkov a Stružnici.^[3]

Pešovým nástupem do České Lípy, která byla po staletí působištěm augustiniánů, nastává velká obroda náboženského života. Pešovi se zároveň daří ve skromných poměrech reálného socialismu v roce 1972 obnovit českolipský kostel sv. Máří Magdalény a provést zde reformu liturgického prostoru v duchu II. vatikánského koncilu. Mimo jiné umístil nad vchod do sakristie kostela sochu sv. Jana Nepomuckého, z dílny Jiřího Pacáka, která byla přenesena z kostela v Dobranově. Nejvýraznější bylo však jeho více než dvacetileté působení v bazilice Všech svatých, protože v jeho osobě byla, po 19 letech, tak jak si to přál Trochta, navázána kontinuita na augustiniány, kteří v přilehlém klášteře působili až do roku 1950. K jeho kolatuře (farnímu obvodu) patřily i vesnice v okolí České Lípy, a tak byl často v 80. letech 20. století vídán, jak celebruje i v menších kapličkách, například v kapli ve Vlčím Dole aj. V roce 1992 v České Lípě těžce onemocněl, a k 1. lednu 1993 odešel na odpočinek. Odstěhoval se pak k příbuzným do rodné Olešnice na Moravě. Zemřel pak po vleklých obtížích 30. října 1996. Poslední rozloučení s ním se konalo v rodné obci 9. listopadu 1996. Zde byl také pochován.