Josef Malejovský

Josef Malejovský (19. dubna 1914 Holice – 20. prosince 2003 Trutnov) byl český a československý akademický sochař, řezbář a pedagog. Politik Komunistické strany Československa a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace.

Prof. Josef Malejovský
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci: 1976 – 1981
Ve funkci: 1981 – 1986
Stranická příslušnost
Členství	KSČ
Narození	19. dubna 1914 Holice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. prosince 2003 (ve věku 89 let) Trutnov Česko Česko
Profese	politik, sochař, učitel a umělecký pedagog
Ocenění	národní umělec (1974) Státní cena Klementa Gottwalda (1959, 1976, 1980)
Commons	Josef Malejovský
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Po studiu na pražské Státní ústřední škole bytového průmyslu se dostal do ateliéru profesora Karla Dvořáka na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Za války pracoval jako retušér v keramickém závodě, nebo jako pomocný dělník. Zároveň ve volném čase tvoří díla ovlivněná okupací.^[1]

Dílo

V dobách socialistického Československa mu jeho angažovaná tvorba v duchu socialistického realismu zajistila řadu zakázek na díla ve veřejném prostoru:^[2]

• Pomník padlým barikádníkům v Holicích
• Pomník J.V. Stalina pro Plzeň
• Pomník J.V. Stalina pro Liberec
• Památník rudoarmějce v Pardubicích
• Pomník Klementa Gottwalda v Teplicích
• Pomník Klementa Gottwalda ve Vsetíně
• Pomník Klementa Gottwalda v Hodoníně
• Pomník Klementa Gottwalda v Hradci Králové
• Pomník Klementa Gottwalda v Jihlavě
• Pomník Klementa Gottwalda ve Slaném

Hlavy jeho soch se podobaly košťálové zelenině, proto měl přezdívku Kedlubnář.^[3]

Politické funkce a prospěch

Vykonával funkci předsedy Svazu československých výtvarných umělců.^[4]

Ve volbách roku 1976 byl zvolen do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod č. 9 - Praha 6-severovýchod, hlavní město Praha). Mandát obhájil ve volbách roku 1981 (obvod Praha 6-severovýchod). Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1986.^[5][6][7]

Angažovanost mu na začátku roku 1989 dopomohla výhodně získat dům po malíři Stanislavu Vajceovi a jeho ženě Evě, kteří z Československa emigrovali.^[8]

Galerie

• 
  Jan Žižka, Trocnov, 1960
• 
  Otec a syn (Antal Stašek a Ivan Olbracht), Semily, 1960
• 
  Znovuzrození před Novou Scénou Národního divadla, 1983
• 
  Bedřich Smetana před Smetanovým Muzeem na Novotného lávce
• 
  Bratři Čapkové, Malé Svatoňovice

Komunistická vyznamenání

Byl několikrát oceněn státní cenou Klementa Gottwalda (1959, 1976, 1980), v roce 1974 obdržel titul Národní umělec.^[9]

• 1959 – laureát státní ceny Klementa Gottwalda
• 1964 – Řád práce
• 1974 – Národní umělec
• 1976 – laureát státní ceny Klementa Gottwalda
• 1977 – Řád republiky
• 1979 – Řád Vítězného února
• 1980 – laureát státní ceny Klementa Gottwalda
• 1984 – Řád republiky
• 1987 – Cena Antonína Zápotockého